• Obsah recenze
• Komentáře (0)
• Hodnocení (1)

Obsah Recenze

6. 12. MROŽOVINY: Sbohem, Vlaštovky a Amazonky
František Novotný
Co má udělat mužský, když si jeho první a tedy největší láska vezme jeho přítele a jemu dá košem?
Pokud je spisovatel a má oba stále rád, může napsat pro jejich děti knížky. Právě tak to učinil Arthur Ransome a osud, jenž mu uštědřil onu milostnou porážku, ho odměnil světovou slávou literární.
První příběh Vlaštovek a Amazonek pod názvem "Boj o ostrov", který opravdu věnoval dětem svého přítele a spolužáka z Rugby MUDR. Altounyana za pár pantoflí, jak je uvedeno v dedikaci, dopsal autor v roce 1930. Poměrně rychle si našel cestu do Československa, když v roce 1934 vyšel český překlad v nakladatelství Josef Hokr. Měl úspěch a tak překlady dalších příběhů Vlaštovek a Amazonek následovaly ve svižném tempu, do začátku druhé světové války jich nakladatelství Hokr stihlo vydat pět, dva z nich, "Zamrzlou loď kapitána Flinta" a "Potopenou loď", dokonce s ilustracemi Ondřeje Sekory.
Za protektorátu pochopitelně knížky anglických autorů vycházet nemohly, a o to s větší energií se nakladatelství Hokr pustilo do "ransomovek" po roce 1945. Začalo, či lépe řečeno, pokračovalo v jejich vydávání v nové úpravě s větším formátem a hlavně s kvaši Zdeňka Buriana. Tentokrát stihlo vydat jen čtyři svazky, historie místo v hnědé se opakovala v rudé, místo židovských plutokratů byli imperialisté a vlastnit nakladatelství se stalo zločinem proti dělnické třídě.
Je třeba přiznat, že Ransome se nepřestal vydávat z důvodů ideologických, ale spíše kvůli centrálním plánům pro znárodněná a sloučená nakladatelství, kde měly přednost Leninovy a Stalinovy spisy, a pokud se týče literatury dětské, tak "Odvážná školačka" a "Timur a jeho parta". Proto nebyly žádné námitky, když se v těchto plánech, v rámci nové edice "Knihy odvahy a dobrodružství" Státního nakladatelství dětské knihy, objevily i Ransomovy tituly. Došlo k tomu v roce 1958, kdy v KOD znovu vyšla "Zamrzlá loď kapitána Flinta" v novém překladu. SNDK na překlad Ransoma vypsalo konkurs, který dosti překvapivě vyhrála začínající překladatelka Zora Wolfová. Netušila, že Ransome se stane jejím překladatelským osudem a od tohoto okamžiku českému čtenáři splyne s Ransomem v jedno. Dokázala totiž něco jedinečného - vybalancovat jazykovou úroveň překladu tak, aby byl dostatečně jednoduchý pro děti a přitom nepřipadal nudný a naivní dospělému čtenáři. Ilustrací se ujal Kamil Lhoták.
V KOD vyšlo do roku 1967 jenom sedmero příběhů, a to bohužel z těch, které už předtím vydal Hokr. Pak přišla husákovská normalizace, takže na čtyři zbývající, stále nepřeložené a nevydané tituly z celého dvanáctisvazkového seriálu, musel český čtenář čekat dál.
Až v roce 1974 vydalo nakladatelství Albatros "Velkou severní" a do roku 1987 zbývající "ransomovky". Až na jednu. Až na tu poslední, na "Slečnu Lee", kterou autor vydal v roce 1941 a jíž celý tucet příběhů o Vlaštovkách a Amazonkách ukončil. Nu a tento závěrečný příběh, s padesátidevítiletým zpožděním za originálem, konečně leží od listopadu na pultech knihkupců.
Vydalo jej nakladatelství Toužimský & Moravec, opět, jak jinak, v překladu Zory Wolfové a s vlastnoručními ilustracemi autora, jak "ransomovky" v Británii vycházely. Jedná se, jako v případě "Petra Kachny", opět o příběh se škunerem "Divoká kočka", který si Vlaštovky a Amazonky vymyslely. Tentokrát ale už ryze dospělý milovník Ransoma záhy pozná, že jde o jemnou parodii na závěr, v níž si autor střílí sám ze sebe (hodně) a ze svých dětských přátel (trošilinku). Kdesi v čínských mořích upadnou Vlaštovky, Amazonky a kapitán Flint do rukou pirátů. Jenže, o hrůzo, ke zděšení pirátky Nancy, která doufá, že se konečně něco přiučí od profesionálů, v čele pirátů stojí Slečna Lee, absolventka univerzity v "Camblidge", jak říká. A ke zděšení všech ostatních si ze zajatců udělá třídu žáků, neboť její sen je - být anglickou profesorkou! A začne všechny, včetně kapitána Flinta, zkoušet z latiny!
Jak už to v dětských partách bývá, ten nejmladší je vždy za hlupáka a plavčík Roger, nejmladší sourozenec z Vlaštovek, se v celém seriálu činil, aby toto pravidlo beze zbytku naplnil. Nyní přichází jeho hvězdná chvíle, jelikož je nejmladší, pamatuje si ze všech sourozenců školní latinu nejlépe, o pirátských Amazonkách a kapitánu Flintovi ani nemluvě. Náhle je z něho primus, i pyšná Nancy se mu koří a především na něm záleží, jak bude Slečna Lee se třídou spokojena.
Samozřejmě že toto je dobře rozehraná scéna, aby se Arthur Ransome humorně vypořádal se svým alter ego, s kapitánem Flintem. On je vlastně "Rogerem" tohoto příběhu, oním "malým popletou" jak v jiných příbězích Nancy ironicky oslovuje pravého Rogera, neboť zvorá všechno, na co jen sáhne. Dokonce i v mořeplaveckém umění, na němž si tolik zákládá, kapitán Flint selhává, a v dramatickém okamžiku útěku ho musí u kormidla džunky "Zářící měsíc" zastoupit - Slečna Lee.
Je obtížné psát recenzi na padesát devět let starou novinku, na knížku autora, jenž už je třicet tři let po smrti. I přesto, že ani zde nechybí napínavá linie dobrodružného útěku a barvité čínské reálie, je nutno poctivě připustit, že "Slečna Lee" zřetelně nese známky vyčerpanosti námětu, chybí jí ona jiskřivost a spontánnost příběhů předchozích. Jestliže "Petr Kachna", který je také "vymyšlen" ve vymyšleném (a na němž se opravdu podílely autorsky děti Altounyanovy, především Titty, neboť Ransome jej psal za pobytu v Sýrii, kam ho pozval MUDr. Altounyan, který v Aleppu vedl britskou nemocnici), je přece jen ukotven v realitě, vystavěné především nenásilným zapojením námořnických detailů, pak "Slečna Lee" toto postrádá, jak titulní postava, tak ostatní "piráti" jsou až příliš zjevnými parodiemi na to, aby je čtenář bral "vážně", jak mu nepřestává autor nabízet. A tak si myslím, že je vlastně dobře, že závěrečný díl seriálu o Vlaštovkách a Amazonkách dostal do rukou český milovník Ransoma teprve jako dospělák, neboť má na to, aby pochopil sebeironii tohoto příběhu a skrytou nostalgii loučícího se autora, který už věděl, že něco takového jako "Holubí pošta", "Boj o ostrov" nebo "Zamrzlou loď kapitána Flinta" nikdy znovu nenapíše. A tak, chcete-li svým dětem dát něco pěkného na čtení pod vánoční stromeček, kupte ke "Slečně Lee" ještě další příběh Vlaštovek a Amazonek. Nebudou to vyhozené peníze, neboť Ransome bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co v končícím století dali britští autoři světové dětské literatuře, když splňuje to hlavní kritérium dobré dětské literatury - čtou ji i dospělí.
Psáno v Praze 4. 12. 2000