Obsah Recenze
První strip Peanuts (jméno, které se Charlesi Schulzovi nikdy nelíbilo a jež komiksu z marketingových důvodů přisoudili v United Feature Syndicate) se objevil v novinách před neuvěřitelnými šedesáti lety, přesně 2. 10. 1950, samotný Snoopy se v něm objevil až o dva dny později a jeho jméno se poprvé objevilo téhož roku 10. listopadu. Komiks o hloubavém bíglovi a tak trochu zvláštních dětech už obletěl doslova celý svět, jeho autor má vlastní muzeum, Snoopy se stal neoficiálním maskotem mise Apollo 10 na Měsíc, v USA se objevil na poštovní známce a měl i svou vlastní výstavu v pařížském Louvru. V době své největší slávy byl vydáván v dvaceti šesti jazycích v sedmdesáti pěti zemích světa a komiksové stripy vycházely v 2 600 různých periodikách, teď přichází – díky knize nakladatelství CooBoo Svět podle Snoopyho – konečně i do České republiky. Postavička Snoopyho ale není rozhodně žádnou neznámou; setkávají se s ní děti na penálech, tužkách, sadě pravítek do geometrie nebo samolepkách, dospělí si zase mohou vybírat z celé škály oblečení od čepic až po ponožky, tašek nebo třeba balicích papírů. Čím to, že se Snoopy stal takovým fenoménem? Jak se autorovi podařilo poutat čtenáře novinových stripů po dlouhých padesát let?Charles Schulz nám prostřednictvím několika jednoduchých čar a pár slov sahá do duše. Otevírá před námi otázky týkající se umění, literatury, teologie nebo třeba medicíny, ale ve své podstatě jako by v každém stripu hledal smysl života. Odpovědi si ale každý čtenář musí najít sám. Charlie Brown, Linus, Lucy i všichni ostatní se prokousávají životem, zažívají křivdy, zklamání a často se propadají do pocitů zoufalství.
A právě v tom snad tkví kouzlo Peanuts: každý z nás se v něm dokáže najít. Každý z nás se totiž někdy cítil osaměle, každý z nás zažil pocit, že se proti němu postavil celý svět, každý z nás si někdy připadal jako budižkničemu, kterého nikdo nemá rád a kterému se nic nedaří – a stejně tak každý z nás touží po lásce, pochopení a přátelství. Jistě, jsou to velká slova, zavánějí patosem, jenže Schulzova schopnost vyjádřit tato velká témata a traumata našich životů komiksovým stripem s nadhledem, jež mu dává střecha psí boudy, je posouvá do civilní roviny. Peanuts jsou zrcadlem našich životů, a i když je pohled do něj často stísňující, tak pokud se v něm dokážeme zahlédnout a zasmát se sami sobě, najdeme svobodu a snad i schopnost se přijmout se svými nedostatky, pochybnostmi a neúspěchy stejně jako Charlie Brown. Jeho velikost je právě v tom, že se nikdy nevzdává, i když je bit ze všech stran; nevzdává se a tiše akceptuje, že je tím, kým je.
A jaký je vlastně sám Snoopy? Co má rád, čeho se bojí a čím vším se ve svém fantazijním světě stává? Rozhodně miluje všechno jídlo a pití, ale pozor – nesmí v něm být ani kousek kokosu a hlavně ne v jeho milovaných sušenkách. Navíc má nesmírně vytříbený sluch, je schopen detekovat, jak někdo loupe banán nebo někde tajně jí marshmallows. Co na druhou stranu vůbec nemá rád, jsou kočky a zvuk, který vydávají balonky, když je zmáčknete. Snoopy taky trpí klaustrofobií ve vysoké trávě a v zimě má nesmírný strach z rampouchů visících nad jeho boudou. Jeho nejoblíbenější knihou je Vojna a mír, v které si dokáže vychutnat vskutku každé slovo. A v prvním výboru stripů o Snoopym se s ním setkáváme právě v roli „světoznámého spisovatele“, který se inspiruje velikány literárního nebe, Tolstým počínaje a Faulknerem konče, a tvoří jedno geniální dílo za druhým. Jeho dílo však zůstává nepochopeno. Doufejme, že to nebude případ tohoto výboru a že si k českým čtenářům, ať už dospělým (jimž je vlastně určen především), či dětským, cestu najde.
Vytvořil: Melori