Neplakala jsem, když táta zemřel
Galeyová Iris
Originální název: Ich weinte nicht als Vater starb
Žánr: autentické svědectví
Rok vydání: 1993
Přeložil: Blanka Kubíčková
0%
Obsah: Neplakala jsem, když táta zemřel
Zavinila čtrnáctiletá Olivie otcovu sebevraždu přiznáním, že ji sexuálně zneužívá? Tento problém trápí hrdinku v okamžiku, kdy se s ní čtenář seznamuje na prvních stranách knihy, která obletěla celou jižní polokouli a přes Švýcarsko se dostává i k nám. Švýcarka Iris Galeyová, která žije na Novém Zélandu, v románě Neplakala jsem, když táta zemřel s nevídanou otevřeností nastolila tabuizovaný a mlčky obcházený problém incestu (pohlavního styku mezi blízkými pokrevními příbuznými), s kterým se oběti, ale ani nejbližší okolí a společnost neumějí dosud vyrovnat, a zároveň poodhalila dno lidské hanby, bolesti a zoufalství. Oliviiny útrapy prohlubuje také necitelnost nejbližšího okolí, zejména matčina nevšímavost. I její další život je plný napětí, rozchodů a nových setkání. Navzdory tomu, že nakonec dosáhne osobního štěstí, trpké a ztracené dětství zůstává pro ní tou nejsmutnější vzpomínkou.Vytvořil: Paja
Zdroj: Přebal knihy
Zdroj: Přebal knihy