100%
Obsah: Oblačný ostrov - hedvábí a meč
Porolog:
Nu-kua, dívka která prožila celé své dětství mezi draky se jednoho rána probudí a zjistí že všichni draci záhadně zmizeli… Kam se poděli?
Kniha:
Mladému Niccolovi zemřel před 2 roky otec. Žije na statku s 10 vepři a 2 krávami, svůj skot má velmi rád. Živí se jím sestřelenými holuby, nemá žádné kamarády, jen svůj skot. Niccolo žije na oblačném ostrově vznášejícím se 2 km nad zemí, sní o její kráse, touží se dostat na zem. Všichni lidé co žijí na ostrově mají zlaté oči, dračí oči plné Éteru. Oblaka pod jeho nohami drží pohromadě dech draků, vdechují vzduch, stejně jako všichni a vydechují Éter, magická složenina zlatavého plynu. Éter se usazuje v atmosféře země, oblaka čerpají éter z oblohy pomocí čerpadel velkých jako hrad, kterých je celkem 6. V jejich zemi bylo zakázáno vlastnit jakékoliv spisy, mapy, nebo cokoliv naučného. Niccolo žil na samém okraji oblaku jako vyhnanec za to že knihy vlastnil a četl je.
Jednoho dne začnou oblaka padat z oblohy a rychle ztrácejí výšku, jen s velkým štěstím vyvázl on i zvířata bez úhon. Jejich půda se zasekla mezi dvěma obrovskými horami. On malý chlapec jako jediný uměl mluvit řečí kterou se mluvilo na zemi, a tak ho kněží vyslali na cestu pro éter, pro draky.
Niccolo se probudí mezi jehličím uprostřed lesa. Třese s ním neznámá žena, která mu podle jeho posudku obvázala všechny rány, které při pádu posbíral. Letěl totiž na vzdušných sáních s křídly, také ony ležely už k nepoznání na zemi kus od něj, neuměl je řídit, proto se zřítil. „Musíme utíkat! Pojď! “ křikne žena. Z nějakého důvodu jí věřil, musel. Slyšel pronikávý vřískot všude kolem sebe, běželi už hodinu. Vyběhli společně z lesa k řece, vřískání se mnohonásobně zvýšilo. Utíkaly za nimi obrovské bytosti z kůry a pryskyřice. Žena jich pár zabila zatím co Niccolo utíkal řekou. Za chvíli se žena připojila k němu. Utekli bytostem, pokračovali v cestě. Žena se mu po už klidnější cestě svěřila že se jmenuje Šepotající větrnice a že meče co nosí u sebe, ukradla jedné spící dívčině. Po ani ne denní cestě ho bájná válečnice musí opustit, tak jde Niccolo sám.
Před očima se mu zjeví malé tržiště, které okupují nemile vypadající válečníci. Zabijí prodejce psů, jenom proto že má velitel v oblibě psi a pouští je na svobodu. Niccolo se jim chytře vyhýbá. Z dálky ho zpozoruje rozcuchaná, špinavá dívčina, které si Niccolo ani nevšimne. Za to ona jeho ano, jeho dračí oči ji dle jejích úvah mohly přivést k drakům. Oba se doslechly že potulný cirku má s sebou prý nějakého draka. Vydají se za ním, Niccolo v milné jistotě pronásledován.
Na vrcholku kopce má cirkus tábor, pro tuto noc, pokud chce Niccolo zjistit zda je tam drak musí dnes. Vkrade se pod přepravník s malbou draků po stranách. Hlídač si ho nevšimne, vzato Nu-kua, rozcuchaná špinavá dívka ano. Skočila za ním pod přepravník a osvobodily toho draka, aby zvládli utéct musela Nu-kua na celý cirkus i válečníky vypustit tygry. Utekly bez úhon.
V ranním světle jsou oba zklamaní, byl to jen muž v ohavném drako-krysím převleku. Všechny při cestě ten ohavný kostým zpomaluje, Nu-kua a Niccolo chtějí aby si muž (který se jim představil jako Fej-čching) sundal tento kostým, naléhá že nemůže že ho zaklel strážce dračího hřbitova a kostým mu přirostl k tělu, jako druhá kůže. Obě děti zaráz tiše vydechnou, „drak“… musí jít na dračí hřbitov.
Jednoho večera se Niccolo vzbudí při hlasitém uši trhajícím zvuku, blyští se celá obloha, ale blesky to nejsou. Po obloze létá tisíce samurajských mečů! Musí rychle pryč. A nebo blíž? Nu-kua jakožto nejodvážnější už prchá do středu shluku mečů. V bodu pádu mečů, leží uprostřed bílá vyhublá postava, cukavě se jí zvedá hrudník, musí být vyčerpaná. Po chvilce se zvedne, zakřupe krkem, náhle jako by ztuhla, ani se nehne. Výkřik, hlasitý výkřik vyjde z jejích úst.