• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Nečasové úvahy

Nečasové úvahy vycházely postupně v letech 1873-1876. Tvoří důležitou součást Nietzschovy rané filosofie, jejíž půdorys byl rozvržen v prvotině Zrození tragédie z ducha hudby. Zejména v druhé, nejznámější úvaze O užitku a škodlivosti historie pro život přicházejí ke slovu některé náměty a postupy, které mají zásadní význam pro Nietzschovu filosofii jako celek.
Úvahy významného voluntaristického filozofa kritizují dobové vzdělání, zkoumají význam historického duchovního odkazu a oceňují Schopenhauerovo a Wagnerovo dílo. První práce zavrhuje koncepci německého mladohegelovského filozofa Strausse, který sice deklarativně odrazoval od "staré víry", avšak sám vytvořil novou víru, tzv. cit pro veškerenstvo, jenž zosobňuje typickou formu zbožnosti - nejedná se tudíž o novátorství, ale tradiční povrchnost, sloužící pouze pohodlí a sebeuspokojení. Druhý text oceňuje význam historického duchovního odkazu nikoli coby pohodlné tradicionalistické sebepotvrzení, ale jako podnět k životu a radikálnímu činu - historie musí sloužit životu. Následující úvahy spojuje ocenění, ocenění Schopenhauerovy filozofické koncepce i Wagnerovy hudební tvorby, neboť překonávají výše uvedené dobové neduhy a jsou schopni dospět k "tragickému smýšlení", tedy k radikálnímu životnímu činu.