0%
Obsah: Pankrác Budecius, kantor
Pankrác Budecius, kantor : quasi legenda / Antonín Sova ; portrét autora Karel Teissig; medailón o aut. naps. Zdeněk Pešat; k vyd. připr. a ed. pozn. naps. Miroslav Heřman 6. vyd. , v ČS 3 . - Praha: Československý spisovatel, 1973 . - 83 s . - (Slunovrat: Edice české klasické prózy a poezie. Malá řada ; sv. 13) : Kč∼17, 00Starosvětský příběh o životě českého kantora z konce 18. století.
Jedná se výjimečné dílo Antonína Sovy, který je znám především svou básnickou tvorbou. Žánrem se jedná o quasilegendu [čti kvazilegendu] - tedy vlastně povídku, která má vypadat jako legenda, ale legendou není, protože hrdina je smyšlenou postavou. Legendy jsou nadto o životě svatých a významných osobností.
Knihu psal Sova v době, kdy již byl vážně nemocen (částečně ochrnutý) a vzpomínal (jako mnoho jiných spisovatelů v těžkých chvílích života) na své dětství a svůj rodný kraj. Zatímco například Božena Němcová v Babičce vzpomíná na své dětství v kontextu se členy své rodiny a sousedy, Sova vytvořil postavu kantora Budeciuse, kterého postavil do prostředí mu velmi dobře známém.
Pankrác Budecius, kantor, žil v jedné vsi jižních Čech ke konci osmnáctého století. Vyučil se řemeslu tkalcovskému. Byl statečný zpěvák, veliký písmák a hudebník i komponista církevních a světských skladeb. Před představením se chvěl nesmírnou bázní, ale doma před ženou byl veliký hrubec. Hrával po krčmách veselícím se lidem, zatanči si, zpíval a také pil. Když mu zemřela utrápená žena, táhl opět i se svým synem Karlem Mariou od muziky k muzice a zanedbával tím své kantorské povinnosti. Aby jej zachránila před špatným životem, oženila jej vrchnost s komornou, pannou Liselotte. Ale pro kantora nebylo záchrany. Když jeho bezprostřední představení a příbuzný pan vikarius se stal bezděky svědkem, jak Pankrác Budecius na masopustní úterek podnapilým vesničanům zpívá baladu "O kantoru a jeho krávě", byl z úřadu vyhnán a syn mu byl odňat. Pětadvacet let putuje Pankrác Budecius ode vsi ke vsi a živí se jako muzikant i jako učitelský pomocník. "Sbíral padavky na cestách života, kudy kráčel po silnicích. " Teprve ke konci svého života je vrácen svým synem, jenž se zatím stal slavným regenschorim a muzikantem v Praze, do svého bývalého působiště, usmíří se s opuštěnou manželkou, stařenou Lisolotte a pokojně "zhasnul jednoho dne tiše, sedě v kožené lenošce a dívaje se směrem k věži kostelíka na výšině. "