• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (1)
• Úryvky (0)

Obsah: Hodina Býka

Vědeckofantastický román, navazující na knihu Mlhovina v Andromedě, je dílem sovětského vědce, doktora biologických věd a předního spisovatele vědeckofantastické literatury. Formou popisu promítaného historického filmu meziepilogem a prologem vypráví se školákům v daleké kosmické budoucnosti o někdejší expedici pozemšťanů, jež se v kosmické lodi Temný Plamen vydávají na planetu Tormans, kterou kdysi osídlili pozemští kosmonauti. Účastníci expedicese pokoušejí poznat životní podmínky na planetě, narážejí však na odpor jejích vládců a za drastických okolností musí bojovat o vlastní život. .
Ti pchi jü čchou - Země zrozená v hodinu Býka čili Démona - dvě hodiny po půlnoci (Starý čínsko-ruský slovník biskupa Innokentije. Peking 1909. )
 Jefremovovi, tomu úžasnému sovětskému průkopníkovi sci-fi žánru se podařilo napsat několik románů, ale vrchol jeho utopisticky a optimisticky stavěného díla je pokračování románu Mlhovina v Andromedě a novely Cor Serpentis nesoucí hrdý název Hodina býka.
Jestliže se někomu z vás poštěstilo přečíst si úžasné dílo Mlhovina v Andromedě, tak zejména mladší čtenáři se mnou budou souhlasit, že se tato práce nečetla příliš snadno. Člověk si podobně jako v mnoha dalších průkopnických dílech musel zvykat na jazyk a vyjadřování autora. V Mlhovině jsme poznali planetu Zemi v éře Společné Práce, kde lidé měli z našeho hlediska značně narušenou psychiku a nehnali se za majetkem, neprojevovali sobeckost, prostě byli divní. Mladý čtenář uvyklý násilí a krvi nynější komerční literatury neměl šanci tu knihu dočíst. Ovšem je zde Hodina Býka, kde zůstává značná filosofická část, zůstávají neuvěřitelní Pozemšťané, ale jsou postaveni do konfliktu s obyvateli planety Tormans (což prý znamená Utrpení).
A všude lež. Lež se stala základem vědomí i společenských vztahů na nešťastné planetě.
(str. 256)
Hlavní zápletka je celkem jednoduchá, Pozemšťané se dozvědí o planetě, kterou na konci éry Rozděleného světa mohli osídlit jejich předci. Vydají se tedy napříč vesmírem, aby zjistili, že je to skutečnost. Rozehrává se drama bitvy dobra a zla. Pozemšťané sledují život na planetě z oběžné dráhy, sledují vysílání televize, dokud nejsou astronomy Tormansu odhaleni. Rozbíhá se snaha třináctičlenné pozemské expedice, aby změnila totalitní zřízení na planetě. Do popředí je postavena nejen otázka zdevastované přírody, nedávného přelidnění, ale i sociální otázky a politika vládnoucí Rady Čtyř (nejmocnější Čojo Čagas, Gento Ši, Kando Leluf, Zetrino Umrog).
Pravda je zároveň spravedlnost, lež se rodí ze strachu. Ale netrvejve příliš na přesných definicích. Pamatujte, že spravedlnost je pojem subjektivní, člověk se ji snaží zobjektivizovat, ale je to vládkyně, jež se každému zjevuje v jiném rouše.
(str. 311)
Děj je již daleko živější než v Mlhovině. Expedice z hvězdoletu Temný Plamen vyšle sedmičlený tým (velitelka celé expedice Fai Rodis, 1. astronavigátor Vir Norin, planetolog Tor Lik, bioložka Tivisa Henako, inženýr kosm. ochrany Gen Atal, lingvistka Čedi Daan a lékařka Eviza Tanet), aby zasel zrnka osvěty do světa zvaného jeho obyvateli Jan-Jach. Jak se jim to povede se dočtete v knize a myslím, že to za to stojí. Vždyť skutečné umělecké dílo plné filosofie, ale už daleko zajímavější a čtivější než jeho předchůdce Mlhovina v Andromedě.
Nejkrásnější a nejdůležitější na knize ale není zajímavý děj, jako spíše to, co je v knize popsáno. Vize dokonalého světa Pozemšťanů a ostatních vyspělých vesmírných civilizací dnešnímu uspěchanému člověku zní skutečně jako pohádka a jen málokdo bude schopen ji alespoň trochu přijmout. Hlavní věcí je konfrontace totalitní společnosti a oněch vysokých, zdatných, inteligentních a krásných ideálů člověka. Nejvíce mě překvapilo, jak bylo možné v tehdejším SSSR, aby kniha vyšla. Přeci vykonavatelé cenzury nemohli být tak slepí a nevšimnout si podobnosti se Stalinovým diktátem. Možná přeci jen všichni nabyli přesvědčení, že se zde popisuje Hitlerův útlak, ale na druhou stranu jsou obyvatelé Jan-Jachu v knize popsáni jako naši asijští přátelé a možná šlo o Mao Cea.
Politická situace na planetě skutečně odpovídá totalitnímu režimu. V čele je již zmíněná Rada Čtyř (spíše jen Čojo Čagase) a pak se hierarchický žebříček větví na tzv. hadonoše, kteří mají výkonou moc. Dále pak na "fialové", což jsou intelektuální trosky plnící vůli svých nadřízených a udržující vojenskou moc. Pak se v knize objevuje zbytek populace, tedy KŽI a DŽI.
KŽI jsou všichni krátce žijící obyvatelé, proč krátce? Vládnout zdevastované planetě bez přírodních zdrojů se nedá, zvláště, když vypuklo přelidnění, proto má většina obyvatel právo dožít se "sladké smrti" v 25ti letech. A oni "dlouho žijící" DŽI je zase elita národa, vědci a všichni, kteří mohou nějak posloužit režimu.
"Vědomostmi. Jenom vědoucí lidé si mohou volit vlastní cestu. Jen oni dokáží vybudovat ve společnosti ochranné systémy, které by vylučovaly despotismus a klam. Výsledek nevědomosti máme před sebou. Jsme na vydrancované planetě, jejíž sociální struktura dovoluje pouze jedné dvacetině obyvatelstva získat vzdělání.
(str. 133)
Jefremovovi se konečně podařilo dát ideálům lidí nějakou osobnost a tvář (svědčí o tom i četné konzultace, jak pomoci obyvatelům, či jestli se vůbec vměšovat), což byly hlavní výtky Mlhovině. Rozdílnosti hlavních postav také napomáhá přítomnost Tormanťanů, kteří jsou stejně rozdílní jako my. Uveďme žárlivou manželku Čojo Čagase Jantre Jachach i jeho ještě horší milenku Er Vo-Biu. Potom zde máme čestného a idealistického inženýra zpravodajské služby Taela, tupého náčelníka "fialových" Jangara, nezkaženou a do příletu Pozemšťanů trpící Tormaťanku Su-Te a správného mluvčího za věci KŽI Gzera Bu-Jama.
Ivan Jefremov se nebál vyjádřit své sny a myšlenky. Při kritice způsobů na planetě Tormans předává čtenáři varování i poselství, nepopisuje Tormans, ale skutečnosti na planetě Zemi, které můžeme pocítit na vlastní kůži. Ukazuje, že budoucnost lidstva spočívá ve společném uvědomění a práci. Bohužel si myslím, že pokud si to někdy uvědomíme, bude muset nastat ještě mnoho utrpení a násilí. Navíc celá Země je roztříštěná na desítky různých národů, což je nejpodstatnější rozdíl oproti celoplanetární diktatuře Tormansu. Rozštěpenost Země a obrovská zalidněnost je největším problémem a pak také lidé samotní, kteří jsou stále příliš sobečtí a chamtiví, než aby si uvědomili, co čeká jejich potomky.
"Pak jsou ale velmi špatně vychovaní! "
"A proč? Co rozumíte tím slovem? "
"Především schopnost ovládat se, nevadit ostatním lidem. To je jediná možnost, jak udělat společný život snesitelný pro všechny bez výjimky. "
(str. 100)
Jak vidíte, v Hodině Býka je toho mnoho, čím si zatěžovat hlavu, ale také mnoho k čemu se upírat. Kromě hodnoty celého díla stojí za pozornost i Jefremovova hra se jmény. Ta jsou skutečně dokonalá a znějící. Sami si je můžete zkusit přečíst, či říci nahlas. Vzpomeňme si na zmiňovanou Mlhovinu a Mvena Mase, Dara Vetra, Čaru Nandy. Nejen, že každé jméno nám ukazovalo bývalou "národnost" hrdinů, ale také vyjadřovalo krásu a sílu (ať už intelektuální nebo fyzickou) jejich nositelů. Při vyslovení každého jména přímo cítíme, jestli byl hrdina záporný, či kladný.
Přál bych si, aby tuto knihu četli všichni lidé a alespoň polovina z nich si uvědomila, jaká může být budoucnost celého lidstva. Na závěr si neodpustím jednu myšlenku vztahující se k výskytu vesmírných civilizací. Pozemšťany ještě nikdo z kosmu nekontaktoval, protože pouze civilizace, která se povznese nad utrpení, ničení a nenávist, pak společnou silou všech jejích obyvatel může dosáhnout ke hvězdám. Soudruzi.
"Když odpadla potřeba zabíjet kvůli potravě, učinilo lidstvo poslední krok na cestě od nutnosti ke skutečné svobodě člověka. Nebylo to však možné do té doby, než jsme se naučili z rostlinných bílkovin vyrábět živočišné.