0%
Obsah: Angolský pochod smrti
Před šestadvaceti lety, v roce 1983, se šestašedesáti tehdy československým spoluobčanům zhroutil svět. Přijeli do africké Angoly pomáhat s rozvojem papírny a stali se zajatci protivládních povstaleckých jednotek generála Savimbiho. Někteří z nás anabázi pamatují. Událost pobouřila celý civilizovaný svět. Drama. A oni v něm v životní roli.Vladimír Kavčiak o tom napsal Angolský pochod smrti. Román faktu, dokonale řemeslně zvládnutý. Autor je fundovaný, dramatičnost děje už probíral dostatečně na své alma mater. Pod vedením slavného režiséra E. Klose na FAMU tam vystudoval režii v roce 1971.
Nevrátili se všichni. Tisíc pět set kilometrů pěšky, přes tisíc kilometrů na korbách náklaďáků. Dávka nad síly jednoho z nich, Slováka Jaroslava Navrátila z Bratislavy, zdánlivě jednoho z nejzdravějších chlapů týmu. Po návratu do vlasti pronásledují následné zdravotní potíže prakticky všechny. Neskutečnou zaslepenost „angolských bojovníků za svobodu“ násobí fakt, že oběťmi se staly i malé děti československých expertů, jejich ženy. S jistou nadsázkou se dá říct, že únoscům se během tří měsíců pochodu a dalšího ročního(! ) zadržování podařilo vybudovat bojůvku potencionálních rasistů, těžkých introvertů, neschopných aspoň dočasně věřit jeden druhému. Trhliny vznikly i ve vztazích párů.
Z knihy se dozvíme, proč k tomuto kroku Savimbi sáhl, ale zůstává utajeno, co v té době činila československá diplomacie. Poznáme důkladně nehostinnost angolského podnebí, ukryté nebezpečí místní fauny a zarytou omezenost Savimbiho „bojovníků“, potvrzující mezinárodní pravidlo o vymytých zelených mozcích lidiček, vládnoucích zbraní a propůjčenou mocí. Nejabsurdnější je ovšem poznatek, že mezinárodní Červený kříž přispěchal s pomocí dřív, než tehdejší domovina všech československých ztroskotanců. Vyslanci své země, že.
Román je neobyčejně čtivý. Autor zřejmě schválně opomíjí fabulaci textu a ponechává mu syrovost, dostatečně namíchanou skutečným dějem. Můžeme tedy předpokládat, že autorskou invenci vnesl hlavně do výstavby dialogů. A tam shledáváme scénáristickou erudici na každé stránce a mimoděk rozjíždíme v sobě filmové sekvence a do zavřených očí napínáme projekční plátno. Ano, text provokuje k tomu počinu od začátku do konce. Od scénáristy tuze očekávaný píseček. Už v roce 1984 vznikl jeho film Angolský deník lékařky. Právě proto mě zaráží, že kniha vychází až nyní. O dřívějším vydání nikde ani slechu. Pokud mi ušlo, omlouvám se předem. Strhující napínavost románu je ovšem zaručena. Čtěte!
Vladimír Kavčiak: Angolský pochod smrti