• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (1)
• Úryvky (0)

Obsah: Ruce

Ve 20 básních této poslední ukončené Březinovy sbírky z r. 1901 se završuje autorova intelektuální cesta od počáteč­ního „řinčení mystických okovů ve snění mém" k vycítění „odvěké hudby milionů srdcí, jak hvězdy od sebe vzdálených a po sobě tajemně toužících", jak to proklamuje v úvodní básni Chvíle slávy. Symbolistní výklad vnitřního světa osamoceného, do sebe ponořeného básníka, usilujícího o proniknutí do tajemného řádu světa a jeho idejí dospěl od počátečního individualismu a pesimismu na práh optimistického vyjádření budoucnosti tajemného světa, který spatřuje v kolektivní soudržnosti a bratrském sblížení. Světové sjednocení, které je v jeho pojetí triumfem lidství, spatřuje v úsilí „o slití všech milionů v Jediného Člověka vykoupeného" (Šílenci) a v utvoření „magického řetězu milionů rukou, chvějících se proudem bratrské síly" (Ruce). Kolozpěv srdcí (idea stejnojmenné básně) směřuje k několikanásobnému osvobodivému výkřiku refrénu „sladko je žiti", jímž básník manifestuje svou optimistic­kou víru. Kolektivistický pocit solidarity a přesvědčení o nepřemožitelné síle spojených tvůrčích schopností lid­ského rodu, přesvědčivě vyjádřené v ústřední básni Ruce, vyúsťuje do širší roviny přírodní a kosmické (Zpívaly vody, Zpívaly hořící hvězdy, Dithyramb světů, Jarní noc).
Vzrušivost a dramatičnost Březinovy básnické výpovědi této sbírky vyplývají z opakovaného překonávání bolesti, skepse, temnot a hořkosti (Stráž nad mrtvými, Bolest člo­věka, Hudba slepců). Básník tak činí, jako ostatně v ce­lém svém díle, patetickým monologem, který často pře­růstá do plurální sborové promluvy. Chórický charakter některých básní přechází v jednotlivých číslech sbírky do podoby litanie (Kolozpěv srdcí, Ruce, Čas), která umoc­ňuje naléhavost básnického sdělení.