• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (1)
• Úryvky (1)

Obsah: Radosti života

Nemáme mnoho básníků s takovým darem humoru jako František Gellner. Někdy jeho řízný verš připomene Havlíčka, Nerudu, Machara, někdy se jeho jakoby lehkovážný výsměch době, sobě i světu blíží Haškovi. Ale ten hořký, sebemučivy a často přímo provokující tón je jeho. Jazyk má blízký hovorovému podání, ale kultura jeho rýmů je až překvapivě moderní, „A nastává mi, tuším, vážná jízda. / Před sebou samým v dálku utíkám. / Mé srdce, to si bezstarostně hvízdá / a rozum ptá se nutně kudy kam. / Buď sbohem, podunajská metropole, / ulice křivé, jež jste patřily / na mne, jak ztrácím klobouky a hole / za tmy se domů klátě opilý. " Jeho až cynická otevřenost chce pobuřovat měšťáka a jeho pokryteckou morálku. Ale všude za ní tušíme citlivé, zraňované srdce.
Verši datovanými k máji 1901 dává nedostudovaný vysokoškolák sbohem Vídni šantánů a kavárniček, v nichž „dvě mladá léta prodřepěl". Představuje se nám jako „bouřlivý debatér anarchistických schůzí" a výsměšně se vyznává: „Na policii budu myslit v světě, / jíž osoba má spáti nedala, / která v mém opuštěném kabinetě / spisy a třaskaviny hledala. " Neuzavírá se do svých komplexů. Touží „v životě účast mít", ale i jeho politické krédo trpí pocitem skepse a bezvýchodnosti: „Nečekám nic od reforem, / nových zásad, nových norem, / miluju jen kladivo, / které bije na zdivo, / na zvětralé zdivo. " A hned v příští sloce nevíra ve smysl revolty: „Svět, jak byl, vždy bude stejný, / život stejně beznadějný... " Sám sebe vidí básník mučivě: „Jsem smutný mládenec, / rouhavý cynik, / v rozpuku mládí zhořkl mi svět. " Je tedy už název této sbírky zatrpkle ironický: „Drobky pod stůl hází nám osud, / ostatní už je nicota. / Alkohol ještě je! / Holky jsou posud! / Jsou ještě radosti života! "
Životním postojem Gellner připomene bohémskou generaci prokletých básníků konce století. Z tíhy životního údělu ztroskotance se však osvobozuje humorem často až šibeničním, pro který zněly jeho verše i v kabaretech začátku století: „Za ženu vezmu si gorilu. Myslím, že shodneme se. Má srdce divoké jako já - a též je bez konfese. " (Konfese - vyznání) - Tak jako jeho život a dílo žaluje dobu před I. světovou válkou i jeho smrt. Básníkova stopa končí v zákopech haličské fronty v září 1914. Od té doby je tento milenec radostí života a velký smolař - nezvěstný.