• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (1)

Obsah: Panychida

0 obsahu této básnické skladby vypovídá již její motto: „Slouženo za všechny bratry mrtvé, umučené a padlé v druhé kruté válce proti Slovanům 1938-1945. "
 
Sama báseň byla napsána v době od počátku května do počátku června 1945.
V prvé části Holan evokuje hrůznou podobu nočních snů Pražanů prvních poválečných dnů („To ve snách vidí dětská těla - bez očí, nosů, bez oušek... ").
V úvodu druhé části vstupuje do textu i sám autor („I já zde bdím... "), aby opět naturalisticky porovnal ruský ná­rod s Germány. A tváři v tvář zrůdnostem války se ne­ustále ptá na jednu ze základních filozofických otázek: Je Bůh? („A Bůh by musel plakat mstivě, kdyby zřel, jak doufanlivě zajatec při řevu svých pout vrhal se na mrtvého bratra. Šílený hladem hledal játra - a našel se co lidožrout... "). Závěr druhé části tvoří poděkování symbolu Slovanstva - velké Rusi.
Třetí část je probuzením z horečnatého válečného snu do mírového času; uměleckými obrazy je zachycena syrová realita prvních evropských poválečných týdnů.
Úvodní verš závěrečného oddílu nás přivádí do června 1945. Autor přiznává svou euforii a básní o všedním ži­votě, tak neobvyklém po šesti letech (listonoš, řidič tram­vaje, tulák). „A... slyšíš? Hoch si zpívá! Po šesti letech píseň živá... " Tato optimistická vize zaznívá v prvních ver­ších poslední sloky, kdy Holan stejně mistrně jako v před­chozím textu sugestivně líčil hrůzy smrti, sugeruje nám teď jedinou pravdu - život je věčný.