• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (1)
• Úryvky (0)

Obsah: Tachmasib letí k Saturnu

Nyní budu vychvalovat úžasnou knihu bratrů Strugackých, kde patří budoucnost komunismu, ale tomu pravému ideálnímu komunismu, takže kdo neví o co jde, mohl se to dozvědět z úvodních slov. Komu je jakákoliv myšlenka komunismu odporná, ať už z principu, tak ať román Tachmasib letí k Saturnu ani nečte, ale kdo má rád kvalitní sci-fi, tak ať to zkusí.
Veteráni kosmických cest soudruzi Jurkovskij, Bykov, Žilin a první navigátor Krutikov se vydávají na cestu k Saturnu, protože jsou již staří, tak vědí, že tohle bude pravděpodobně jejich poslední cesta. Kapitán lodi planetolog Michail Antonovič Jurkovskij. Pro znalce bratrů Strugackých nejsou tyto osoby někým neznámým, vystupovaly totiž už v jiných románech.
Naši stateční soudruzi se tedy chystají na cestu, ale v tu dobu se objeví v kosmickém mezinárodním městečku Mirza-Charle sovětský mladík, vakuový svářeč Jurij Michaljovič Borodin, který kvůli nemoci své matky promeškal odlet své lodi na Rheu. Jura tedy shání nějaký způsob, jak se připojit ke své skupině a okolnosti ho zavedou až k našim hrdinům. Ti ho nakonec vezmou a dobrodružství se začíná.
Tak to by tedy byl začátek románu Tachmasib letí k Saturnu. Jakmile se posádka Tachmasibu ocitne v kosmu, začínají skvělá dobrodružství. Jurkovskij jako veterán se stal nakonec generálním inspektorem MSKS (Mezinárodní správa kosmických spojů, což mu dává neuvěřitelnou moc nad lidmi. Může zatýkat, propouštět, měnit vedení, ale jako správný člověk toho nezneužívá.
Jurkovskij spojil svou poslední cestu k Saturnu s inspekcí ve Sluneční soustavě. To co při inspekci zažijí se dočtete v románu. Když budu hodnotit knihu obzvlášť pečlivě, tak musím říci, že děj samotný je velmi zajímavý, ale hlavní na knize jsou myšlenky, kterými se bratři Strugačtí zabývají a samozřejmě i dokonale popsané a zobrazené charaktery hrdinů.
A jako třešnička na dortu je i samotný závěr.
Nehodlám vychvalovat ideu komunismu, protože většina lidí má komunismus spojen se Stalinem a socialistickou diktaturou v mnoha zemích po válce. Ovšem nemohu odsuzovat dobrou knihu, protože její autoři žili v té době, kdy byla ohromná cenzura a dílo nesmělo být zaměřeno proti režimu. Bratři Strugačtí popisují ten ideální komunismus, kterého jen tak nedosáhneme, protože lidem patrně vyhovuje nynější stav věcí. Bratři Strugačtí jsou prostě výborní a s tím už nikdo mnoho nenadělá.
Román rozhodně doporučuji všem lidem s otevřeným obzorem, kteří jsou schopni přijímat nové teorie a protikomunistické přesvědčení jim nedělá problémy. Vždyť pětice hlavních hrdinů jsou zcela normální lidé, kteří pouze nesnáší bezpráví a útlak.
Příjemnou četbu.
Vzorná ukázka malého člověka. Jen ho obložit vatou a postavit pod poklop do muzea s nápisem Typický soběstačný člověk z konce dvacátého století. Pak zemřel. To se malým lidem stává, třebaže se o tom v novinách nepíše. "
Žilin se odmlčel, jako by něčemu naslouchal. Jura čekal.
"Bylo to v Karélii, na břehu lesního jezera. Jeho postel stála na zasklené verandě, já seděl vedle a viděl jsem jedním pohledem jeho tmavý neholený mrtvý obličej i obrovský modrý mrak nad lesem na protějším břehu jezera. Lékař řekl mrtev a v té chvíli uhodil hrom nevídané síly a rozpoutala se taková bouře, jaké jsou vzácné i na jižních mořích. Vítr lámal stromy a házel je na mokré růžové skály, až se rozletovaly v třískách, ale v řevu větru nebylo slyšet dokonce ani jejich praskot. Jezero se valilo na břeh jako stěna a do té stěny se zařezávaly jasné blesky, docela jiné, než obvykle bývají na severu. Vichr odnášel střechy domů. Všude se zastavily hodiny - nikdo neví proč. Zvířata hynula s roztrženými plícemi. Byla to zuřivá, zvěrská bouře, jako by se celý neživý svět postavil na zadní. A on ležel tichý, prostý a jako obvykle se ho to vůbec netýkalo. " Žilin se znovu zaposlouchal. "Já, Jurko, nejsem žádný bázlivec, jsem kliďas, ale tehdy jsem se bál. Najednou mi blesklo hlavou: Tak takový tys byl, ty náš malý nudný Tolko! Tys tiše a nepozorovaně držel na ramenou rovnováhu světa, aniž jsi to sám tušil.