• Obsah díla
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)
• Úryvky (0)

Obsah: Cestou na východ

Fotografie známého fotografa podávají svědectví o Čechách a východní a střední Evropě v posledních třiceti letech. Autorovo vyprávění o snímcích a situacích, které zachycují, zapsal a převyprávěl Jáchym Topol. Osmaosmdesátistránková kniha Cestou na východ je zvláštní: ačkoli se nad ní sešli dva autoři, fotograf Karel Cudlín (1960) a spisovatel Jáchym Topol (1962), patří vlastně jenom jednomu z nich. Cudlín nabídl zhruba padesátku černobílých snímků a na pobídku svého kolegy-reportéra k nim dodal komentář. Topol zafungoval jako médium a Cudlínova vyprávění, „příběhy jeho obrazů“, přetavil v texty.
Držel se přitom zpátky: ze své nervní a živelné dikce, kterou fabuluje své prózy, ustoupil na skromnější, méně příznakové pozice novinářské reportáže. Drobné útvary, které vznikly, snímky rámují, vysekávají je z proudu stovek a tisíců fotografií na téma; dynamickými větami je vsazují do časoprostorového kontextu a zvýznamňují osobní vazbou autora na situaci. Ty záznamy jsou voleny šťastnou rukou, neboť jednak opisují pestrý oblouk víc než tří dekád Cudlínova díla, jednak je drží pohromadě svorník, z nějž je patrné, proč si fotograf přizval na pomoc spisovatele. Topol v poznámce na závěr hovoří o „společné osobní archeologii a zvědavosti“. Má tím na mysli právě ono poslední třicetiletí, během kterého se výrazně proměnily klima i mapa východoevropské krajiny: dýchavičný panák socialismu vzal za své a jeho šedivé torzo začalo zvolna zarůstat býlím postsocialismu. A chce tím osvětlit taky autorské nutkání své i Cudlínovo se s touto formativní etapou, táhnoucí se z nesvobody ke svobodě, umělecky vyrovnat.