Karásek Svatopluk
* 18.10.1942
* Praha
100%
Karásek Svatopluk - Životopis
Český písničkář, evangelický duchovní, bývalý poslanec. Po maturitě (1961) a povinné vojenské službě pracoval (od 1963) v kladenských dolech. Roku 1964 začal studovat Komenského bohosloveckou fakultu v Praze, kterou úspěšně dokončil v r. 1968. Poté působil, až do odebrání státního souhlasu k výkonu duchovenské služby (1973), jako farář. Poté až do r. 1976 pracoval jako kastelán.Zhruba od r. 1973 se začal angažovat v české undergroundové hudbě, roku 1974, 1976 a 1977 účinkoval na festivalech druhé kultury.
Roku 1976 byl spolu se skupinou The Plastic People of the Universe odsouzen na osm měsíců. Roku 1977 podepsal Chartu 77 a až do své emigrace pracoval v manuálních profesích. Roku 1980 emigroval do Rakouska, odkud odešel do Švýcarska, kde od roku 1981 až do roku 1997 působil jako evangelický farář, po roce 1990 často kázal i v ČR, dlouhodoběji působil v Novém Městě pod Smrkem (nedaleko Frýdlantu v Čechách) a posléze v Praze, kde roku 1997 nastoupil do funkce faráře.
Karásek se v červnu 2001 stal členem Rady České televize, ale po zvolení Jiřího Balvína (30. října 2001) na tuto funkci rezignoval.
Od roku 2007 působí jako evangelický duchovní v pražském sboru U Salvátora.
První texty uveřejnil 1968 v Kostnických listech (pod šifrou SK). V samizdatu vyšla jeho básnická sbírka Staré věci. Radostná poezie z let 1963-1965 (1972; se změnami oproti autorovu původnímu uspořádání z roku 1967), soubor písňových textů a kázání Boží mlýn (b. d. ) a svazek Poezie (1989). V osmdesátých letech publikoval německy ve švýcarském tisku (básně a články). – Jako písničkář začal vystupovat na počátku sedmdesátých let, zpočátku též se skupinou Berani. V roce 1974 vystoupil na Prvním festivalu druhé kultury v Postupicích u Benešova, 1976 na Druhém festivalu československé druhé kultuy v Bojanovicích, 1977 na Třetím hudebním festivalu československé druhé kultury na Hrádečku u Trutnova. Jeho písňové texty kolovaly v nedatovaném samizdatovém souboru Texty písní a byly publikovány v samizdatových sbornících Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (Praha 1975, ed. Ivan M. Jirous), Pohledy 1 (Praha, edice Petlice, 1976, ed. Václav Havel; 2. vyd. Praha, Edice Expedice, 1980), Hnědá kniha o procesech s českým undergroundem (Praha, 1976; 2. vyd. Praha, 1980), Nějakej vodnatelnej papírovej člověk. Jiřímu Němcovi k jeho pětačtyřicátým narozeninám a Martinu Jirousovi k jeho návratu z Mírova (Praha, 1977, ed. Pavel Zajíček), Hodina naděje (Praha, Petlice 1978, eds. Jiří Gruša, Milan Uhde, Ludvík Vaculík; 2. vyd. Expedice 1980; tiskem Toronto 1980 a německy ve dvou vydáních Stunde namens Hoffnung, Fischer Taschenbuch Verlag 1978 a Luzern, Reich Verlag 1978), Sborníky undergroundu 1975 (Praha, Edice Expedice 1981), CS. Underground. Volume 1, Part B (Praha Mozková mrtvice 19884, ed. Horna Pigment = Ivan Lamper), Nebezpečné písničky. 1. část (Praha 1984, ed. Roman Laube), Básníci pražského undergroundu (Bratislava 1986, ed. Egon Bondy), Nálezy (Praha 1988, ed. Michaela Freiová a Květoslava Neradová), Přátelům (1989, ed. Pavla Piňosová). Jeho texty byly otištěny v exilových publikacích Zabíjačka (Champigny 1983, ed. Jan Pelc), Výběr na léto 87 (Vídeň 1987, ed. František Vaněček) a Info o OF č. 0, 1 (Curych, 1990). – Šifra SK (Kostnické listy).
Karásek vstoupil do povědomí posluchačů alternativní hudební scény (Plastic People) jako undergroundový písničkář a hudebník. Jeho texty, psané vesměs na hudbu amerických spirituálů a gospelů, postihovaly expresivní formou paralely mezi biblickým poselstvím a situací i mentalitou dnešního člověka, usilovaly o apelativní zpřítomnění evangelické zvěsti a bezprostřední oslovení často provokativním, brutálně názorným pojmenováním. Většinu písňových textů shrnul Karásek do edice Protestor znamená vyznávám, která obsahuje i revidovanou podobu ineditní sbírky Staré věci. Karáskova civilnější lyrika vyjadřuje s melancholickou ironií stesk nad odcizeným světem, odmítajícím víru a naději i vůli k znovuobjevení a prožití ústředních a nezcizitelných příležitostí, hodnot a archetypů lidského života. – Přístupem, jazykem i stylem jsou autorovým písním blízká také jeho kázání, z nichž některá byla publikována knižně ve svazcích Boží trouba a Tři kázání o Jonášovi.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: No to je hukot (ed. Jiří Gruber a Pavel Pokorný, 1992; obs. texty písní, kázání a úvahy); Protestor znamená vyznávám (BB, texty, 1993); Víno tvé výborné (rozhovor s Š. Hájkem a M. Plzákem, 1998); V nebi je trůn (BB, texty, 1999); Boží trouba (soubor kázání, 2000); Tři kázání o Jonášovi (kázání, 2007).
Zvukové nosiče: Zakázaní zpěváci druhé kultury (LP Stockholm, Oktober Förlaget 1978, 2. vyd. Uppsala, Šafrán 1982; CD, MC 1996; s dalšími inteprety); Say no to the Devil (LP, Uppsala 1979; 1991); Řeks už ďáblovi ne? (SK + Londýn, LP 1990); Sváťa Karásek a hosté (MC, záznam koncertu z 1. 1. 1990, 1990); Nebeská kavárna (SK + Oboroh, MC 1992, CD 2002); Řekni ďáblovi ne (CD 1998; obsahuje skladby z LP Say No to the Devil + 4 další písně); Halelujá! ! (SK + Pozdravpámbu (MC 1999); Rány zní (CD 2000; z živých nahrávek 1977–1990); Nebeská kavárna (+ Oboroh, CD 2002).
'Životopis autora Karásek Svatopluk'