Erenburg Ilja
* 27.01.1891 - † 31.08.1967
* Kyjev
0%
Erenburg Ilja - Životopis
Ilja Grigorjevič Erenburg byl ruský spisovatel, básník a publicista. Pocházel z židovské rodiny (Ehrenburg) německého původu .V roce 1908 byl z politických důvodů uvězněn, poté uprchl a v letech 1908–1917 žil v Paříži, zde se seznámil s V. I. Leninem.
Působil jako dopisovatel v Občanské válce ve Španělsku pro více novin. Překládatel také francouzskou a španělskou literaturu.
Počátky jeho tvorby byly ovlivněny expresionismem. Pozdější tvorbu ovlivnil symbolismus.
Znal i západní především francouzské literární prostředí. V jeho díle je patrný odpor k buržoazii, ale do socialistické tvorby se také zrovna nehrnul. Ve svých knihách většinou líčí srážky soukromí lidí s revolucí.
Ilja Erenburg je také znám díky svému působení za druhé světové války. Na východní frotně působil jako novinář píšící nenávistné články, které podněcovaly nenávist ke všem Němcům bez rozdílu. Jeho článkům v novinách Pravda nebo Krasnaya zvezda se říkalo "kaťuše", což je známý sovětský raketomet přidělaný na nákladním autě, který způsoboval ohromné škody. Mnoho historiků se domnívá, že krutosti, kterých se dopouštěla Rudá armáda při dobývaní Německa byly inspirovány Erenburgovými texty.
Narodil se v bohaté rodině v Kyjevě, rodina se záhy přestěhovala do Moskvy, kde se Erenburg v gymnáziu seznámil s pozdějším sovětským předákem Nikolajem Bucharinem, jenž ho uvedl do kontextu revolučního boje. Za revoluce 1905 se účastnil bolševické agitace, v roce 1908 byl zatčen a odsouzen na 5 měsíců, poté odjel do Paříže. Později žil ve Vídni, stýkal se s Lvem Kameněvem a Lvem Trockým. Od r. 1910 publikoval své verše a překlady francouzské moderní poezie. Za první světové války psal jako válečný korespondent pro ruské noviny. Po carově abdikaci 1917 se vrací do Ruska a přátelí se s Vladimirem Majakovským a Borisem Pasternakem. Pro eserské časopisy vyjadřuje odpor proti bolševickým praktikám. V Belgii píše román Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita a jeho žáků, v němž formou experimentální cestopisné prózy předpověděl, že největší problémy 20. století budou působit systémy německého fašismu a sovětského totalitarismu a otázka Židů. V Rusku vyšel román v r. 1923 s Bucharinovou předmluvou. V dopise Stalinovi navrhuje vytvořit antifašistické hnutí a v roce 1935 organizoval zasedání protifašistického Sovětského kongresu spisovatelů na podporu kultury. V r. 1942 byla Erenburgovi udělena Stalinova cena za vlastenecký román Pád Paříže. 1945 se zúčastnil norimberského procesu, cestoval po zemích budoucího sovětského bloku, v USA diskutoval o Černé knize s Albertem Einsteinem. Roku 1949 napsal pro deník Pravda oslavnou stať o „velikém kormidelníkovi Stalinovi“ při příležitosti jeho 70. narozenin. Znovu se stal exportním agentem sovětského režimu Evropě, 1948 mu byla udělena Stalinova cena za román Bouře. 1950 se stal viceprezidentem Světové rady míru, 1953 obdržel Stalinovu cenu míru. V témže roce píše v atmosféře sílícího antisemitismu, kdy byla popravena řada jeho kolegů z rozehnaného Židovského antifašistického výboru, dopis Stalinovi na podporu židovského národa v SSSR. Ačkoliv jeho pohřeb nebyl veřejně ohlášen, shromáždilo se na něm 15 000 lidí.
'Životopis autora Erenburg Ilja'