• Životopis
• Tvorba (49)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (3)

Škvorecký Josef - Životopis

český spisovatel-prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel, spolu s manželkou Zdenou Salivarovou zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu. Patří k nejvýznamnějším českým poválečným prozaikům.
Užíval pseudonymy a šifry: J. Mnata, Errol, Josef Pepýt, Josef Vala, Vladimíra (občas Vlastimila), Burke, Mary Novak, J. Š. a Josef Benda
Dětství prožil v Náchodě, kde jeho otec byl bankovním úředníkem, který se angažoval i jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina.
Po maturitě na gymnáziu v Náchodě 1943 pracoval „totálně nasazen“ jako pomocný dělník v náchodské továrně Mettalbauwerke Zimmermann und Schling a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak ještě v přádelně firmy Bartoň v Náchodě.
Na univerzitu mohl nastoupit až po skončení války, kdy byly vysoké školy zase otevřeny. Nejprve krátce studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pak 1946 přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filosofie, kterou absolvoval v roce 1949.
Na umístěnku působil jako učitel na středních školách v Broumově a Polici nad Metují a Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší.
Roku 1951 získal doktorát (prací Thomas Paine a jeho vztah k dnešku) a nastoupil dvouletou vojenskou službu.
Po návratu z ní 1953 nastoupil jako redaktor angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury (SNKLU, pozdější Odeon).
V roce 1956 nastoupil jako redaktor dvouměsíčníku Světová literatura, v letech 1957-58 jako zástupce šéfredaktora. Po politickém skandálu následujícím vydání jeho prvního románu Zbabělci roku 1958 musel redakci opustit, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU.
V roce 1958 se oženil se svou přítelkyní Zdenou Salivarovou.
Spisovatelem z povolání (čs. specialita, jako i jiných satelitů SSSR a SSSR samotného) se stal roku 1963.
V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku Plamen. Ještě v témže roce odjel do USA, tam nejprve přednášel na Cornell University, Ithaca (New York), v létě absolvoval stipendijní pobyt v Berkeley University (Kalifornie).
Po zastavení příprav vydání knihy Tankový prapor v Československu se Škvorečtí rozhodli zůstat v exilu a usadili se v Torontu, kde byla Škvoreckému nabídnuta profesura. V letech 1969-1990 na tamější univerzitě vyučoval – vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a od roku 1970 kurzy tvůrčího psaní, na Graduate Centre for Study of Drama torontské univerzity také vyučoval dějiny a teorii filmu. Od sedmdesátých let pohostinsky přednášel na mnoha severoamerických univerzitách.
V roce 1971 Salivarová a Škvorecký založili nakladatelství '68 Publishers, které se zařadilo mezi přední československá, nejen exilová, nakladatelství. V něm do počátku 90. let vydávali české exilové autory a v Československu zakázaná díla (do 1993 vyšlo celkem 227 titulů).
V roce 1978 byl(i) zbaven(i) československého občanství.
Dílo Josefa Škvoreckého je přeloženo do mnoha jazyků, od konce 70. let se těší značného ohlasu zejména v Severní Americe.
V roce 1980 byla na Oklahomské univerzitě Josefu Škvoreckému udělena Neustadtská mezinárodní cena za literaturu. Roku 1990 byl společně se Zdenou Salivarovou poctěn Řádem bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě.
Manželé Škvorečtí žili společně v Torontu, po listopadu 1989 mohli začít navštěvovat svou rodnou zemi, v posledních letech mj. i trávili zimy na Floridě.
'Životopis autora Škvorecký Josef'