Šmíd Zdeněk
* 17.05.1937 - † 09.04.2011
* Kdyně na Domažlicku
0%
Šmíd Zdeněk - Životopis
V letech 1951 až 1955 navštěvoval gymnázium v Domažlicích. Absolvoval nejprve vyšší pedagogickou školu v Plzni a v roce 1971 obor historie - český jazyk na Filozofické fakultě UK v Praze. Zpočátku učil na základních, později na středních školách, krátce byl zaměstnán jako redaktor v Západočeském nakladatelství. Od roku 1986 je spisovatelem z povolání. Od roku 1991 působil jako publicista a politický komentátor v západočeských denících Vltava. Od roku 1996 je publicistou na volné noze, k potěšení široké čtenářské obce píše dál knihy, spolupracuje s televizí a rozhlasem. Ti, kdo mají to štěstí, se s ním mohou čas od času setkat na vodáckých festivalech či na besedách, které pořádá především pro studenty středních škol.Zdeněk Šmíd je podruhé ženatý, má tři dospělé děti. Žije v Praze, pracuje však převážně na chalupě v jižních Čechách. Je členem Obce spisovatelů a PEN klubu. Volný čas tráví nejraději v přírodě, má rád etnickou muziku a jazz. Dává přednost dobrým filmům před současným divadlem. V televizi upřednostňuje publicistické pořady, spíše než beletrii čte literaturu faktu.
První knížka, román Sbohem, Dicku, vyšla Zdeňku Šmídovi už v roce 1977. Od té doby se stal jedním z nejoblíbenějších a nejčtenějších současných českých spisovatelů. Mezi jeho knihami převažují humorné a poetické knihy pro mládež. Připomeňme především úspěšnou, dnes již kultovní vodácko-horáckou trilogii Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (1979), Proč bychom se nepotili anebo Jak se chodí po horách (1984) a Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou (1998) nebo knihu z prostředí slavného písničkářského festivalu Nejlepší holka našeho života aneb Miss Porta (1988). Zdeněk Šmíd se ale nebrání ani jiným žánrům, a tak ve výčtu jeho knih objevíme moderní parafráze na regionální pověsti Strašidla a krásné panny (1983), Dudáci a vlčí hlavy (1987) a Předposlední trubadúr (1991), turistického průvodce a historické pojednání v jednom Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím a žitím (1999), ale i romány. Jedním z nejzdařilejších je Cejch (1992), v němž líčí životní příběhy krušnohorské rodiny, do jejíhož osudu krutě zasáhnou politické události 20. století. Podobně tematicky zaměřená je i sbírka povídek Lesk a bída čekání (2001). Humorně laděný pohled na mýty české historie a českého vlastenectví od středověku po současnost najdeme v knize Jak jsme se nedali aneb Kapitoly z dějin národního úpění (2002). V posledních letech si Zdeněk Šmíd splnil své cestovatelské sny a podíval se do vzdálených krajů. Navštívil všechny evropské státy, severní Afriku, Střední Ameriku, Čínu, Malajsii, Thajsko, Singapur. O nezapomenutelné zážitky z putování po Norsku, Maroku, Mexiku a Guatemale se podělil se čtenáři v humoristických cestopisech Za písní Severu aneb Proč bychom se neztratili (2000), Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili (2001) a v nejnovějším Jak se mají Mayové aneb Proč bychom se neděsili (2004). O cestě kytaristy Lubomíra Brabce do Antarktidy a jeho exkluzivním kytarovém koncertě za jižním polárním kruhem je kniha S kytarou v Antarktidě (1998).
Knihy Zdeňka Šmída se čtou skutečně jedním dechem. Jejich literární úspěšnost tkví zejména v umění autora vtáhnout člověka do děje, ve schopnosti dokonale vykreslit charaktery postav a především v jeho laskavém humoru, kterým si dokázal získat srdce již několika čtenářských generací.
Zemřel na infarkt myokardu při tzv. šnorchlování na Seychelách.
'Životopis autora Šmíd Zdeněk'