Klevis Vladimír
* 05.02.1933 - † 31.05.1998
* Hradec Králové
0%
Klevis Vladimír - Životopis
* 5. 2. 1933, Hradec Králové† 31. 5. 1998, Praha
Prozaik, publicista, autor knih pro mládež
Pochází z rodiny lesního inženýra, původem ukrajinského emigranta Maxima Gušmirenka (carského důstojníka, 1945–56 internovaného v SSSR). Dětství prožil v Dobrušce, válečná léta v Berlíně, kam byl otec nasazen na práci, poválečná pak v Josefově. Od 1947 studoval reálné gymnázium v Jaroměři a v Plané u Mariánských Lázní. Po maturitě (1952) učil na vesnických jednotřídkách a současně dálkově studoval na Vyšší pedagogické škole v Plzni (1955–56), kterou však nedokončil. Od 1958 pracoval v knižním velkoobchodě v Plzni. 1961 odešel do Prahy. Působil jako kulturní redaktor v Zemědělských novinách, v redakci Světa práce (od 1968) a Literárním měsíčníku (1972–78). 1979–81 byl dramaturgem Filmového studia Barrandov. 1981 se stal vedoucím redaktorem časopisu pro mládež Pionýr (1989 přejmenován na Filip), do důchodu odešel 1991.
Od konce 50. let 20. století přispíval do řady novin a časopisů: Kulturní tvorba, Rudé právo, Květy, Čs. voják, Pravda (Plzeň), Slovenské pohľady (Bratislava), později do těch, v nichž působil, dále do Kmene aj. Pro Čs. rozhlas napsal hru Nezabiješ (1970). – Užíval šifru (kl).
Ve své tvorbě se Klevis orientuje převážně na morální a etické problémy a na konflikt jedince se skutečností. V próze Pod střechou smrti naší z konce 60. let se pokusil zužitkovat rovněž vlivy existencialismu a poetiku absurdity. Při kresbě postav akcentuje psychologické složky a usiluje o konkrétnost prostředí a plastičnost obrazu. Hrdinové jeho knih stárnou s autorem: zprvu mezi nimi převažovali mladí lidé, hledající po středoškolských studiích zakotvení v praktickém životě nebo na vysoké škole, poté více či méně úspěšní absolventi, později lidé středního věku, řešící otázky vztahu k práci a její společenské potřebnosti. Výraznější jsou Klevisovy prózy s protiválečnou tematikou, zejména román A Bůh byl hluchý, v němž jsou konfrontovány dvě časové roviny, současná a (autobiografií podložená) válečná, jakož i dva generačně rozdílné přístupy k životu. V pozdějších románech Stavitel snů a Dravec zatlačila konvenční „kritika maloměšťáctví“ někdejší Klevisovo hledačství. Obdobně laděná je i jeho tvorba pro mládež, příběhové prózy o dospívajících, v nichž – ať už jsou situovány do současnosti, nebo se vracejí k tématu války – je důraz kladen především na složky sebepoznávací a charakterotvorné.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Dnes v tomto měsíci a roce (P 1961); Rafani (P 1964); Zoufalství k večeři (PP 1967); Pod střechou smrti naší (P 1969); Toulavý čas (R 1974); Abiturienti (PP 1975); A Bůh byl hluchý (R 1975); Komu svěrací kazajku (R 1975); Blues pro píšťalu z rákosu (P 1976); Setkání s Michaelou (P pro ml. , 1978; poté in Michaela); Alexandra (P 1979); Jakub a Ingrid (P pro ml. , 1980, část románu A Bůh byl hluchý); Tábor na Zlatém potoce (P pro ml. , 1980); Stavitel snů (R 1981); Dravec (R 1982); O statečném Archibaldovi (P pro ml. , 1982); Prázdniny s Michaelou (P pro ml. , 1982; poté in Michaela); Toulavý čas, Abiturienti (1983); Michaela (PP pro ml. , 1983, obsahuje: Prázdniny s Michaelou, Setkání s Michaelou); Zázrak s Valérií (PP pro ml. , 1986); Zapomenuté údolí (P pro ml. , 1987); Kotrmelec (R 1988); Láska je dřina (P pro ml. , 1992); Proměny lásky (PP pro ml. , 1993).
Příspěvky ve sbornících: Konfrontace (1967); Cesta (1974); Východ slunce (1980).
Uspořádal: Encyklopedie moderní dívky (1994).
'Životopis autora Klevis Vladimír'