Hodačová Helena
* 16.09.1917 - † 26.01.1998
* Jičín
0%
Hodačová Helena - Životopis
* 16. 9. 1916, Jičín† 26. 1. 1998, Praha
Prozaička
Dcera malíře Oldřicha Homoláče (1872–1957), rozená Božena Homoláčová, provdaná Svobodová. Již od počátku publikovala pod pseudonymem Elena (od 30. let i Helena) Hodačová; po roce 1945 jméno Helena také přijala jako občanské. Studovala na dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské a poté na reálném gymnáziu Ch. G. Masarykové v Praze (zde maturita 1935). Romanistiku a germanistiku vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1935–39, 1945; PhDr. 1945 prací Šalda a Flaubert); před vypuknutím 2. světové války si doplňovala vzdělání studiem srovnávací literatury u Gustave Cohena na pařížské Sorbonně. Po uzavření vysokých škol (1939) externě spolupracovala s redakcí Lidových novin a dalšími časopisy, 1945–48 byla lektorkou nakladatelství Podroužek, poté spisovatelkou z povolání. 1964–65 působila jako externí lektorka Československé televize. Od dětství pobývala zvláště v Itálii, Jugoslávii a Francii; po roce1945 navštívila mj. Rakousko, Bulharsko a Švédsko; dojmy z cest se promítly i do některých jejích próz.
První časopisecký příspěvek uveřejnila 1934 ve Studentském časopise, dále publikovala v Lidových novinách, Přítomnosti, Českém slovu, Evě (1942 zde na pokračování román Eolova harfa), Světozoru, Době, Světu v obrazech, Novém životě (zde 1957 na pokračování próza Dvacet osm rudých růží), Práci, Hostu do domu (1966) aj. Její divadelní hra Martin byla v rozhlasové verzi uvedena s titulem Vůně léta (1945). Byla členkou sdružení spisovatelů Literární klub K 89. – Užívala šifer E. H. , H. , H. H.
Hodačová začínala publikovat jako autorka časopiseckých sloupků, fejetonů a causerií; knižně debutovala za druhé světové války sbírkou dívčí lyriky Déšť do oken. Později vydala řadu psychologických novel a románů, jež často vyrůstají z tematiky dětství a dospívání (Mrak). Autorka v nich staví na zpodobení dívčích a ženských typů různých generací, jejími hrdinkami bývají přecitlivělé, křehké mladé ženy, které prožívají složité milostné osudy (Tři doby). Zvláštní místo v díle Heleny Hodačové mají práce z konce 50. a 60. let, v nichž autorka čerpá z rodinných vzpomínek (Život a vzpomínky malíře Homoláče) a zachycuje atmosféru meziválečné avantgardy a její poválečný rozpad: Zpožděný vlak do Paříže (podle osudů Jarmily Svaté), Závratný poločas. Osobní prožitek byl zdrojem působivého příběhu o nemoci a smrti dítěte postiženého nevyléčitelnou chorobou, v němž do popředí vystupuje matčino utrpení (Malá dětská kronika). Mládí Elišky Krásnohorské a zrod její umělecké osobnosti se staly námětem povídky Ptáci odlétají. Lásku Čecha ke Švédce a jejich odcizení v emigraci ztvárňuje próza Láska odjíždí Vindobonou. Součástí díla Heleny Hodačové jsou i pohádky a povídky pro děti (Červená zástěrka a sedmnáct jiných povídek) a také dívčí novely (Výlet s Hanou, Prázdniny s Milenou).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Déšť do oken (BB 1941); Holčička Káťa (P pro děti, 1941); Červená zástěrka a sedmnáct jiných povídek (PP pro děti, 1941); Zítra už nepřijdu (R 1942); Eolova harfa (R 1943); Vůně léta (P 1944); O vážce tanečnici (P pro děti, 1945); Mrak (P 1946); Tři doby (PP 1946); Honzík a strašidla (P pro děti, 1947); Lesančiny střevíčky (P pro děti, 1948); Odklad na neurčito (P 1949); Pomněnky (PP pro děti, 1958, s Olgou Srbovou a Jarmilou Krulišovou); Kapesní zrcátko (PP 1958); Život a vzpomínky malíře Homoláče (vzpomínky otce, 1959); Hlavou ve hvězdách (PP 1963); Slaměný klobouk (P 1964); Malá dětská kronika (P 1965; přeprac. s tit. Bílé nebe, černá zem, 1972); Zpožděný vlak do Paříže (R 1965); Závratný poločas (R 1967); Výlet s Hanou (P pro ml. , 1974); Prázdniny s Milenou (P pro ml. , 1979); Radek, Brouk a Andulka Šafářová (P pro děti, 1980); Ptáci odlétají (P 1986); Láska odjíždí Vindobonou (P 1992); scénicky: Martin (1944).
Příspěvky ve sbornících: Václav Černý. 26. 3. 1905 - 2. 7. 1987 (1994, ed. M. Langerová).
'Životopis autora Hodačová Helena'