• Životopis
• Tvorba (13)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Bednář Jaroslav - Životopis

Básník a prozaik, souběžník wolkerovsko-nezvalovské generace, publikující téměř celé půlstoletí; ve svém díle, prostoupeném humanismem, oslavou lásky, umění, rodného kraje a krás Prahy, se neustále vracel k zážitkům z první světové války.
 
Narodil se 28. 9. 1889 ve Vysokém Mýtě v rodině advokáta, spolužáka Aloise Jiráska. Prožil zde dětství a absolvoval gymnázium (1907). Poté vystudoval v Praze farmacii (1912). Jeho další život trvale poznamenala léta první světové války, která strávil na ruské a italské frontě a během nichž ztratil otce, matku, nejstaršího bratra a svou první lásku. Tyto okolnosti se výrazně promítly do jeho básnické a prozaické tvorby. Po první světové válce žil v Praze; pracoval jako lékárník a zároveň se věnoval literární činnosti. Stýkal se s mnoha předními básníky (J. Horou, K. Bie­blem, J. Wolkerem, St. K. Neumannem, J. Hořejším, F. Hrubínem aj. ), psal do řady časopisů a novin od Lumíru po Rudé právo. Za okupace se podílel na protifašistickém odboji (spolupracoval např. s J. Fučíkem a J. Kratochvílem), aktivně se zúčastnil Pražského povstání. Po osvobození pokračoval v básnické tvorbě, v niž dominovaly společensky aktuální realistické verše. Za dlouholetou uměleckou aktivitu byl jmenován zasloužilým umělcem (1974). Zemřel 21. 1. 1976 v Praze.
Bednářovy básnické počátky jsou spjaty s Červnem a Rudým právem (v jehož nedělní příloze debutoval básní Slepci), s nástupem vitalismu a proletářské poezie. Po boku jejich čelných představitelů také vstoupil do literatury. Jeho první sbírka Lidská tvář (1923) obsahuje především verše inspirované válečnou zkušeností. Rovněž jeho druhá sbírka Proud světla (1926) přinesla poezii vytěženou ze zážitků na italské frontě. Třetí knížku Bed­nářových veršů představuje „epos o jedenácti zpěvech" Hvězdná tuláctví (1930). Je to jeho nejvýznamnější básnické dílo. Při jejich druhém vydání r. 1946 je Bednář rozšířil o Retortu, "pásmo básní z válečných let" 1938-45.
Nové vzepětí Bednářovy básnické činnosti nastalo počátkem 50. let 20. stol. V r. 1953 mu vyšla sbírka V lidu jsi. Následující sbírka Slunce nad domovem (1955) obsahuje autobiografické reminiscence na dětství, mládí i válečné roky. Další Bednářova básnická kniha Rodný stůl vyšla v r. 1959, kdy byl rovněž vydán výbor z autorovy do­savadní básnické tvorby (Básně, uspořádal F. Hrubín).
Poslední tři svazky veršů J. Bednáře přinesla 60. léta. Obsahově rozma­nitá sbírka Živý dech (1963). Z jeho okouzlení Prahou pak vznikly dvě poémy: Má Praho, město múz (1966) a Cizinka a básník (1969).
Nejvýznačnější z Bednářových prozaických prací je román Červená země (1928). Bednářovy válečné zážitky se odrážejí také v povídkové knížce Probuzení ohně (1930) a v melancholicky laděném románu Bílý smích (1940).
Vzhledem k stále aktuálnímu protiválečnému zaměření a básnickým kvalitám značné části tvorby není Jaroslav Bednář autorem zcela doceněným. Snad je tomu tak proto, že jeho hlas "zněl v koncertu české poezie vždy nevtíravě a tiše", byť „vroucně, pravdivě a přesvědčivě" (V. Závada).
'Životopis autora Bednář Jaroslav'