• Životopis
• Tvorba (5)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (2)

Heyerdahl Thor - Životopis

Thor Heyerdahl – dobrodruh mezi moderními badateli.

Thor Heyerdahl se narodil v norském Larviku v roce 1914. Odmalička miloval přírodu – vzorem mu byla jeho matka, ředitelka místního muzea. Sportoval a spoustu času trávil v severské divočině. Rád bivakoval během krutých skandinávských zim v horách. Vystudoval zoologii na univerzitě v Oslu, ale studia ho příliš nenadchla. Stěžoval si, že se vůbec nesleduje přirozený život divokých zvířat. „Pitvali jsme vnitřnosti a transplantovali salamandrům nohy z břicha na záda, “ stěžuje si v jedné ze svých knih. Získal pověst kontroverzního badatele, jenž nikdy nemá daleko od slov k činům. Lákalo ho dobrodružství.
První experiment podnikl jako dvaadvacetiletý. V roce 1937 odjel se svojí o dva roky mladší nevěstou do Tichomoří na ostrov Fatu-Hiva v souostroví Marquesy. „Tam začne náš pokus. Vrátit se do pralesa. Přeskočit tisíce let do minulosti, ke způsobu života pravěkého člověka, “ napsal o svém dobrodružství, které bylo zároveň jeho svatební cestou: Poněkud netradiční, vždyť na ostrovech žili bez šatů i bez majetku. Jako nazí divoši z jeskyně se živili pouze štědrými dary přírody. Právě zde ho zaujala problematika starobylých kultur. Domorodci mu vyprávěli, že jejich předci přišli z východu, přes moře.
Nor začal intenzívně studovat kulturu polynéských praobyvatel a brzy dospěl k názoru, že mají spoustu shodných rysů s obyvateli tichomořského pobřeží Jižní Ameriky: Svou originální teorii o starobylých námořních trasách poprvé publikoval roku 1941. Toužil přinést triumfální důkaz. Shromáždil ohromné množství faktů, ale stejně mu nevěřili. Co chtěl vlastně dokázat? Podle jeho představ byl starověký svět plný námořníků, kteří se plavili mezi kontinenty. Fikce? Bláhové sny dobrodruha? Jistě. Před padesáti lety se mu všichni vědci smáli. Ale Heyerdahl byl rozhodnut. Svou teorii dokáže v praxi.
Heyerdahl se proslavil především svými replikami starobylých plavidel a cestami přes oceán na jejich palubě. První plavbu podnikl v roce 1947. Na pobřeží Peru si postavil vor a spolu s několika druhy přeplul Tichý oceán. Od té doby zná Thora Heyerdahla celý svět. Od vojáků dostali dobrodruzi džíp a vyjeli do hor. V Ekvádorské džungli porazili několik vysokých balzových stromů, jejichž dřevo je velmi lehké. Po řece je splavili k oceánu a na pobřeží postavili z devíti kmenů balzový vor. Bez jediného hřebíku, bez použití kovu. Podle staré peruánské rytiny z 18.  století svázali kmeny konopným lanem a z bambusu vytvořili chatrč – kajutu. Připravovaná akce se stala senzací. Nikoli jako vědecký podnik, ale jako bláznovství. Do vojenského přístavu pocházelo mnoho expertů, kteří chtěli vidět mladé sebevrahy. Výprava musela podepsat listiny, ve kterých se peruánské námořnictvo zříkalo jakékoliv odpovědnosti.
V knize Ve znamení Kon-Tiki, která se později stala světovým bestselerem, zachycuje i bizarní sázky. Námořníci se totiž přeli o to, kolik dní vůbec vor vydrží nad vodou. A jeden z přítomných prý vsadil všechnu whisky, kterou osádka po zbytek svého života vypije. Nevěřil totiž, že by někdo z nich zůstal na živu.
S norskou vlajkou na stožáru vor vyplouvá 28. dubna 1947. Hlavním pohonem má být Humboldtův proud a také lodní plachta z režného plátna, na které je vymalována bájná tvář boha Kon-Tiki, syna Slunce, jehož cestu vlastně Heyerdahl opakoval. Proud je nesl rychlostí 80 kilometrů denně, pomalu vstříc polynéským ostrovům. Za více než tři měsíce urazili vzdálenost dlouhou osm tisíc kilometrů. Cesta se zdařila, ani v bouři je starobylá konstrukce voru nezklamala. Ale řadu vědců stejně nepřesvědčil. Uznali sice, že naši předci mohli po oceánu cestovat, ale nikoliv, že skutečně cestovali.
Na přelomu let 1955 a 1956 podnikl výpravu na Velikonoční ostrov, odtud vedle odborné práce vytěžil i publicistickou knihu Aku-aku o zdejších záhadných sochách. Velikonoční ostrov mu učaroval, stejně jako tajemné sochy. O mnoho let později se na ostrov vrátil. V expedici z roku 1986 měl místo i český inženýr Pavel Pavel. Strakonický rodák totiž vymyslel způsob, jak sochy rozchodit. Nejprve to zkusil doma. O svém zdařilém pokusu napsal Heyerdahlovi a ten ho pozval na Velikonoční ostrov, kde Pavel svůj objev s úspěchem zopakoval.
 
V létech 1969 a 1970 Heyerdahl postavil papyrusové čluny Ra a Ra II a na nich přeplul Atlantik (Ra v jazyce starých Egypťanů znamená jméno boha Slunce). Cesta trvala dva měsíce. První patnáctimetrový člun vyplul z Maroka ale těsně před cílem ho přepadla bouře a osádka musela loď opustit. O pár měsíců později postavil Heyerdahl o něco menší model a za dva měsíce dorazil po šesti tisících kilometrech ke břehům Barbadosu. Dokázal, že papyrusové lodě ž Egypta mohly přivézt do Střední Ameriky své kulturní bohatství. Znovu v praxi potvrdil, že primitivní plavidla z dávných dob jsou schopna překonat vzdálenosti tisíců kilometrů.
Roku 1977 postavil rákosový člun Tigris – tentokrát jde o kopii původního plavidla starých Sumerů. Téměř pět měsíců se plavil z Iráku přes Perský záliv k Pákistánu a přes Indický oceán k Rudému moři. Na rákosovém člunu chtěl naznačit spojení tří starověkých center – Indie, Sumeru a Egypta.
Na počátku 90. let Heyerdahl prováděl výzkumy v peruánském Tucume. Mimo jiné zde dospěl k závěru, že jihoameričtí Indiáni používali velké zaoceánské lodi vyrobené z rákosu, které umožňovaly spojení předkolumbovské Ameriky s ostatními kontinenty dávno předtím, než Atlantský oceán překonaly lodě vikingů nebo španělských mořeplavců.
Posledním cílem Heyerdahlových expedic a výzkumů je Sicílie, kde chce zkoumat záhadně vyhlížející objekt připomínající svou strukturou dávnověkou pyramidu. Ta je přibližně 12 metrů vysoká a základna podobná terase měří 30 metrů. Celý objekt leží uprostřed pole a je zčásti porostlý stromy a trávou. Domorodci tvrdí, že jde o hromadu kamení sesbíraných na poli. Podle Heyerdahla však vše nasvědčuje tomu, že jde o kultovní stavbu starou až pět tisíciletí, která nejspíše sloužila k uctívání Slunce.
Heyerdahl ale nezůstává pouze u odborné práce: Už před padesáti lety se pasoval do role kritika moderní civilizace a zůstal jím dodnes. Varuje svět před ekologickou katastrofou, kritizuje barbarství, kterému padají za oběť tisíce stromů z amazonského pralesa, stěžuje si na pokračující vymírání živočišných druhů, na rostoucí ozónovou díru a další hříchy moderní technické civilizace.
„Ženeme se slepě kupředu, aniž bychom se poučili z minulosti, “ volá přes oceán k americkým i evropským břehům. A dodává, že stále více pochybuje o tom, že naše současnost předčí minulost, jejíž slavné stopy po celý svůj život hledal a odhaloval.
Své četné teorie a zkušenosti shrnul Heyerdahl do několika knih, z nichž mnohé vyšly i v češtině (Fatu Hiva, Ve znamení Kon-Tiki, Aku-Aku, Výpravy Ra). Jeho film natočený při plavbě voru Kon-Tiki získal v roce 1952 Oscara.
Thor Heyerdahl zemřel 18. dubna 2002 po dlouhém boji s rakovinou
Kráceno podle článku L. Budinského (Lidové noviny 1999) a dalších pramenů, Foto AP
'Životopis autora Heyerdahl Thor'