Janoušek Pavel
* 26.03.1956
* Praha
0%
Janoušek Pavel - Životopis
Literární historik a kritik, teatrologOtec byl vysokoškolský učitel a pracovník v tělovýchově. Dětství Janoušek prožil v Praze a Uherském Hradišti. V dorosteneckých a juniorských kategoriích byl mnohonásobným rekordmanem a přeborníkem v překážkových bězích. V letech 1971–1975 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze-Žižkově propagační grafiku a velkoplošnou reklamu, 1975–1980 na FF UK češtinu a výtvarnou výchovu, od 1978 i divadelní a filmovou vědu. Absolvoval roku 1980 prací Významová výstavba děl Vladimíra Párala (PhDr. 1984). Po roční vojenské službě nastoupil v roce 1981 do ÚČSL, nejprve do stáže a interní aspirantury, od roku 1987 jako vědecký pracovník (CSc. 1987 prací Vývojové proměny poetiky českého meziválečného dramatu). Od roku 1993 byl zástupcem ředitele, od dubna 1999 byl pověřen řízením ústavu a téhož roku jmenován ředitelem. V letech 1990–1999 byl vedoucím oddělení současné literatury a od roku 2003 je vedoucím oddělení pro výzkum literatury 20. století. Byl hlavním redaktorem Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 (1995, 1998) a Dějin české literatury 1945–1989 (2007–2008).
Od roku 1990 externě vyučuje na FF UK literární kritiku a poetiku dramatu, od roku 1999 souběžně též na PedF UK. Habilitoval se v roce 2003 prací Studie o dramatu, Studie o dramatu 2 a přednáškou Metodologické problémy dějin české literatury 1945–1989.
V roce 1989 byl jedním ze zakladatelů Obce spisovatelů a Hejna českých spisovatelů Mamut. V letech 1994–1998 předseda Nadace Obce spisovatelů, od roku 1998 člen správní rady Nadačního fondu Obce spisovatelů. V roce 2005 ze všech spisovatelských organizací vystoupil. Od roku 1991 je členem správní rady Nadace Alfréda Radoka, resp. Nadačního fondu Cen Alfréda Radoka. Od téhož roku je členem rady Památníku národního písemnictví, od roku 2001 jejím předsedou.
Kritiky uveřejňoval od roku 1982 v Tvorbě, Kmeni, Literárním měsíčníku, Slovenských pohľadech (Bratislava), literárněvědné studie v České literatuře, Českém jazyku a literatuře; po roce 1990 publikuje mj. v Divadelní revui, Divadelních novinách, Světu a divadle, Nových knihách, Hostu, České literatuře, Slovenské literatúře (Bratislava) a především ve Tvaru, jehož podobu pomáhal formovat postupně také jako předseda redakční rady a předseda správní rady Klubu přátel Tvaru. Od roku 1988 je členem ředakční rady časopisu Divadelní revue.
Podílel se na vytvoření fiktivní osobnosti spisovatele Jarmila Křemene. Příležitostně Janoušek užívá pseudonymu Mojmír Jahoda (zvl. výtvarné práce), dále jako kritik pseudonymů Alois Burda, Adéla Burdová, Růžena Burdová, Eliška F. Juříková, Jura (Jiří) Juráňů, Vítězslav Burian a Žužla.
Jako literární vědec Janoušek propojuje teoretický pohled se zřetelem k historickým souvislostem literárního faktu. Zpočátku ho přitahovalo zejména dílo Vladimíra Párala. Teatrologické průpravy využil k teoretickým úvahám o postavení autorského subjektu v dramatickém textu i ke konkrétnímu průzkumu české dramatiky z hlediska historické poetiky. Od analýz žánrových proměn českého meziválečného dramatu (Rozměry dramatu), spojených se zájmem o poetiku jednotlivých dramatiků, zejména Karla Čapka, později směřoval k teoretickým úvahám o dramatu jako literárním textu a o postavení autorského subjektu v dramatu. V knize Studie o dramatu se však zabývá i literaturou poválečnou. Poetika tzv. budovatelského dramatu se mu zde stala podnětem k bádání nad utvářením a fungováním norem socialistického umění. Monografii Ivan Vyskočil a jeho neliteratura Janoušek věnoval výrazné osobnosti české divadelní scény Ivanu Vyskočilovi a jeho svébytné divadelní, dramatické i literární tvorbě. Vychází z autorova vymezení „nedivadla“ , jak je koncipoval od prvních text-appealů, přes knižně vydané texty, jež chápal jako návody „k vnitřnímu divadlu“, až po experimentální dramatické formy, vznikající improvizací a komunikací s diváky přímo na jevišti (paralelně Janoušek stanovuje termín „neliteratura“ pro verze divadelních performancí i textů petrifikovaných tiskem).
Na poválečnou literaturu se Pavel Janoušek zaměřil jako hlavní redaktor dvoudílného Slovníku české literatury po roce 1945 (1995, 1998). Nadále se jí věnuje (zvláště dramatické tvorbě) jako autor studií a v neposlední řadě jako spoluautor a hlavní redaktor Dějin české literatury 1945–1989. Tento projekt začal připravovat spolu s Vladimírem Macurou, sestavil široký tým badatelů, jejichž studie se staly podkladem pro redakci kompendia, a sám je autorem podstatné části kapitol o dramatu.
Systematicky se Janoušek věnuje také literární kritice. Smysl pro tvar prózy a její hodnotu v literárním kontextu se u něj doplňuje jak s osobním zaujetím, tak se snahou o celistvější mapování současné literatury. Od druhé poloviny 80. let se Janoušek v řadě časopisecky publikovaných esejů zabývá reflexí nejen literatury, ale i soudobé literárněkritické praxe, v 90. letech též proměnami podmínek literárního života a hodnotové hierarchie (knižně v souboru Time-out). Výbor Hravě i dravě vedle recenzí, jež psal Janoušek pod svým vlastním jménem, zahrnuje i jeho kritickou tvorbu publikovanou dosud pod pseudonymy. Od konce 90. let se Janoušek stylizoval především do postavy fiktivního lidového kritika Aloise Burdy, jenž měl pravidelnou recenzní rubriku psanou slováckým nářečím ve Tvaru (1999–2007). Janoušek do ní psal též pod jmény Burdových fiktivních příbuzných a přátel a vytvořil tak svébytný fikční svět i nový typ individualizované literární kritiky, což vyvolalo řadu polemik. Podobně tomu bylo i s recenzemi a statěmi „Elišky F. Juříkové“, jež představovala typ do jisté míry naivní, v soudech však příkré a nesmlouvavé studentky, později ženy na mateřské dovolené (v Hostu 2005–2009).
V posledních letech se Janoušek zúčastnil několika diskusí a polemik o orientaci a hodnotových kritériích soudobé literární vědy, o možnostech literární historiografie (Ztracená literární historie, aneb Hledání Levelu 2 v České literatuře a Ztráty a nálezy: Glosy ke krizi současného českého myšlení o literární historii ve Tvaru) a o smyslu literatury coby předmětu středoškolské výuky.
Spolu s Vladimírem Macurou inicioval vznik plnotextové databáze básnických knih novodobé česky psané poezie do počátku 20. století (Česká elektronická knihovna).
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Rozměry dramatu. Autorský subjekt a vývojové proměny české meziválečné dramatiky (studie, 1989); Studie o dramatu (1993); Time-out aneb Mé kritické pokusy, bláboly a omyly z let 1987 až 1999 (EE 2001); Poslední súd aneb Můj život v kritice (soubor recenzí, 2001, pod pseud. A. Burda); Ivan Vyskočil a jeho neliteratura (2009); Hravě i dravě. Kritikova Abeceda (soubor recenzí, 2009, i pod pseud. A. Burda, A. Burdová, R. Burdová, J. Juráňů, E. F. Juříková, Žužla a V. Buriánek).
Účast v týmových pracích: Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Rozumět literatuře 1. Interpretace základních děl české literatury (1986); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1987–88); Poetika české meziválečné literatury. Proměny žánrů (1988); Průvodce po světové literární teorii (1988); Česká literatura 1945–1970 (1992); Český Parnas. Vrcholy české literatury 1970–1990 (1993); Proměny subjektu 2 (1994); O poetice literárních druhů (1995).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Film a literatura (Filmový sborník historický 1, 1988); Karel Čapek 1988 (Acta Universitatis Carolinae–Philologica 4–5, 1989); Zborník prednášok z vedeckej konferencie o živote a diele Karla Čapka (Trenčín 1990); K české literatuře 1945–1948 (1992); Česká literatura 1948–56 (1993); Literatura a komerce (1994); Literatura v literatuře (1995); Normy normalizace (1996); Česká a slovenská literatura dnes (1997); Rok 1947 (1998); Autenticita a literatura (1999); Návraty k velkým (2000); Česká literatura na konci tisíciletí (2001); Mezi dvěma transformacemi: Československo a Polsko v letech 1947(1948)–1989 (2001, též polsky); Komunikace a izolace v české kultuře 19. století (2002); Pora eto změnit! Vosem českich pjes (Sant-Petěrburg 2003); Hledání expresionistických poetik (2006); Ideologie a imaginace (2006); Otázky českého kánonu (2006); O psaní dějin (2007); Literatura a kánon (2008).
Uspořádal a vydal: F. Šimeček: Na bařinách života a jiné příběhy ze soudní síně (1981, s J. Janáčkovou a dalšími); Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN-klubu, 1994, s dalšími, též něm. , angl. , franc. a španěl. ); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1–2 (hl. redaktor, 1995, 1998); Dějiny české literatury 1945–1989 1–4 (hl. redaktor, 2007, 2008).
'Životopis autora Janoušek Pavel'