• Životopis
• Tvorba (18)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Roth Joseph - Životopis

(2. září 1894 Brody (Halič) - 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář, který se proslavil zejména romány Pochod Radeckého a Kapucínská krypta. Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes - nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil. Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní Frankfurter Zeitung, přispíval ale i do jiných novin, například Prager Tagblatt. V roce 1925 byl korespondentem FZ v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest například po Sovětském svazu, Jugoslávii, Polsku a Itálii. Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanázie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Když nic nepomáhalo, trpěl sám depresemi a podléhal alkoholu. 30. ledna 1933, tentýž den, kdy byl Adolf Hitler jmenován říšským kancléřem, emigroval Roth do Paříže, a v dopise Stefanu Zweigovi napsal: „Je jasné, že se blíží velká katastrofa a všecho to vede k nové válce. (... ) Nedělejte si žádné iluze: vládne peklo. “[1] I v následujících letech ale často cestoval hlavně do Holandska a do Polska, kde roku 1937 na pozvání poslkého PEN-klubu přednášel. I v exilu byl vemi činný, jeho situace se ale zhoršovala až se v květnu 1939 zhroutil a brzy nato zemřel. Byl pohřben na katolickém hřbitově v Thiais jižně od Paříže, při pohřbu vznikl málem konflikt mezi rakouskými loajalisty, židy a komunisty, kteří ho všchni pokládali za svého člověka. Byl velmi bystrý pozorovatel a střízlivý zpravodaj, jeho dílo je však plné drobných mystifikací (například ohledně jeho původu a dětství, služby v armádě a pod. ) a tajemství. Zároveň to byl citlivý člověk, který ostře vnímal konec „starých časů“, kdy mohl být, jak napsal, "zároveň Němcem a vlastencem mezi ostatními národy". Po válce měl blízko k levicovým postojům, ale nikdy se nestal komunistou. Od konce 20. let, jak stoupal Hitlerův vliv, se však stále víc přikláněl k rakouským legitimistům, protože je pokládal – stejně jako katolickou církev – za možnou obranu proti nacismu. Ještě několik dní před „anšlusem“ Rakouska v roce 1934 jel do Vídně přemluvit kancléře Schuschnigga, aby abdikoval ve prospěch Otty Habsburského. Jeho romány měly jistý ohlas už před druhou světovou válkou, ale známost mu přinesly až po ní a mnohé z nich byly přeloženy do řady jazyků i zfilmovány.
'Životopis autora Roth Joseph'