Voltaire Francois Marie Arouet
* 21.11.1694 - † 30.05.1778
* Paříž
0%
Voltaire Francois Marie Arouet - Životopis
Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet (21. listopadu 1694 v Paříži - 30. května 1778 v Paříži) byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel. Vyrostl v rodině notáře Francoise Aroueta, matku Marii Marguerite d´Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho křestní otec, abbé de Chateauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Ten jej také uvedl do vyšší společnosti.Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého a stal se tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Pro podezření z milostných pletek s velvyslancovou dcerou byl odeslán zpět do Paříže. Stal se záhy známým autorem epigramů a posměšných pamfletů, což mu vyneslo v roce 1717 i věznění v Bastile. O rok později napsal své první a úspěšné drama "Oidipus".
S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický a náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou. Při druhém delším pobytu v Holandsku v roce 1722 zakusil ducha tolerance a svobodného podnikání, dostalo se mu zde i vřelého přijetí v literárních, obchodních a šlechtických kruzích. Zcela pak propadl kouzlu Británie, která byla na svou dobu mimořádně tolerantní a nábožensky nezávislá na vlivu Říma.
V roce 1726 se Voltaire svým vtipem strefil do jednoho z nejmocnějších příslušníků pařížské nobility, knížete Rohana. Voltaire byl zbit, krátce uvržen do Bastily a vypovězen z Paříže. Odcestoval do Británie, kde během dvouletého pobytu se seznámil s anglickými filozofy , zejména Lockem a Humem, studoval trochu matematiky a mechaniky a zajímal se i o shakespearovské divadlo.
Po návratu do Francie se realizuje především jako dramatik, ve své době měla jeho dramata (např. "Smrt Césara", "Zara" ) velký ohlas. V roce 1734 Voltaire veřejně vystupuje jako nezávislý myslitel otištěním "Filosofických listů o Angličanech". Jeho hlavním terčem se stává nesvoboda, politický útlak a náboženské tmářství. Filosofické listy vyvolaly skandál, pařížský parlament nařídil jejich spálení a vypátrání dosud anonymního autora. Voltaire našel útočiště na zámku markýzy de Chatelet. Tato velmi půvabná žena, studovaná v matematice a fyzice, se stala jeho dlouholetou múzou a ochránkyní. Zde napsal drama "Mohamed", jeden z nejprudších útoků na zjevná náboženství. Vznikla zde i "La Pucelle", rouhavá satira na účet Johanky z Arku.
Ve čtyřicátých letech, kdy Voltairova sláva a rostoucí prestiž změnila jeho poměr ke dvoru, směl se vrátit do Paříže a stal se mimo jiné i členem Francouzské akademie, navázal kontakt s pruským princem Bedřichem, pozdějším císařem Bedřichem II. , na jehož dvoře v Postupimi působil v letech 1750-1753 a věnoval se divadlu a psaní. Spolupráce Voltaira a Bedřich však skončila roztržkou a definitivním odcizením. V roce 1753 publikuje svůj "Filosofický slovník", z části založený na vyprávěních přednášených k pobavení společnosti na pruském císařském dvoře, a historie Filosofických listů se opakuje.
U pařížského dvora byla Voltairova pozice velmi vratká až do jeho smrti, a to i přes podporu a ochranu mocné madam de Pompadour. Vrátil se sem až na sklonku života, 10. 2. 1778, aby dohlédl na uvedení své hry "Iréne". Pařížany i na půdě Akademie byl přijat nadšeně. Téhož roku 30. května skonal, pohřben na půdě opatství Scellieres, odkud byly jeho ostatky v roce 1791 přeneseny do Pantheonu.
Voltaire napsal přes padesát literárních děl: povídek, románů, divadelních her, lyrických i epických básní, filosofických úvah, esejí a historických studií.
'Životopis autora Voltaire Francois Marie Arouet'