Vodňanský Jan
* 19.06.1941
* Praha
0%
Vodňanský Jan - Životopis
Jan Vodňanský (*19. června 1941, Praha) je spisovatel, herec, zpěvák, autor textů písní a lidový filosof. Jeho texty jsou plné osobitého absurdního a intelektuálního humoru. Věnoval se také tvorbě pro děti (např. verše v časopise Mateřídouška).V roce 1965 vystudoval Jan Vodňanský Fakultu strojní ČVUT a krátce pracoval jako projektant. Již od roku 1963 však publikoval své texty (např. v časopise Mladý svět). Ve stejné době se seznámil s hudebníkem Petrem Skoumalem, se kterým vytvořil na téměř 20 let autorskou dvojici. Vrcholem jejich tvorby byla společná autorská představení v Čihoherním klubu na přelomu 60. a 70. let (např. S úsměvem idiota). V roce 1973 vystudoval dálkově ještě Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Účinkoval s Petrem Skoumalem po klubech, psal básničky pro děti, texty k filmovým písním – především Přijela k nám pouť (1973) nebo Jen ho nechte, ať se bojí (1978). Po podpisu Charty 77 byla jeho činnost dále omezována.
V 80. letech se věnoval prakticky jen tvorbě pro děti – vystupoval např. s Přemyslem Rutem a Světlanou Nálepkovou. Přesto se však veřejnost občas setkala s jeho tvorbou – např. v polovině 80. let se jeho písničku Jak mi dupou králíci podařilo „propašovat“ do silvestrovského vydání večerníčku Bob a Bobek – králíci z klobouku.
Po listopadu 1989 krátce obnovil svoji spolupráci s Petrem Skoumalem. Vydal kompilace své dřívější tvorby, ale stále vystupoval i pro děti (např. v nedělních ranních pásmech Jůhele neděle nebo Studio Rosa).
Vodňanský se vždy vyjadřoval k aktuálním politickým tématům – např. v roce 2003 podepsal prohlášení S komunisty se nemluví. Často vystupoval pro krajany v zahraničí, znal se dobře s Jiřím Voskovcem. V polovině 90. let přednášel filosofii na Filosofické fakultě. Spolupracoval také s Ondřejem Neffem při propagaci internetu.
Jan Vodňanský je obdařen zcela originálním druhem osobitého intelektuálního humoru. Jeho texty pro dospělé by se daly charakterizovat jako jazykové hříčky (např. názvy knih Čerstvá zvěrstva nebo Sviňte to svinstvo! ). Ke genezi těchto hříček Vodňanský sám říká:
Hra se slovy – tak tomu jsem byl tak nějak geneticky vystaven. Od dětství, ještě než jsem uměl psát nebo číst, tak jsem se už víceméně inspiroval zvuky slov, jímž jsem ještě vůbec nerozuměl. Ta hra se slovy mě provází dodnes v nejrůznějších slovních hříčkách, které mě budí ze spaní, které mě nutí vytahovat zápisník a tužku třeba uprostřed masové hromadné dopravy, kdy se nemohu ani pohnout a musím si třeba rukou vytáhnout zápisník a zuby si vytáhnout tužku, abych si zapsal nápad, který je už jen jednou a nikdy se nevrátí, když není zaznamenán. Vodňanský ve svých dílech často směšuje technické a filosofické roviny pohledu a dochází k absurdním nečekaným závěrům. Je to dobře parné např. z názvů obrazů a artefaktů z fiktivní reportáže z galerie:
Dáma na lovu s minometem a malým psíkem
Královna Alžběta beseduje s traktoristy
Dáma šlape na minu (mozaika)
Proslulé jsou i jeho patafyzické přednášky, kde vědecké metody a pojmy používá k popisu např. postavy Babičky Boženy Němcové, pohádkových postav Sněhurka a sedm trpaslíků aj.
'Životopis autora Vodňanský Jan'