• Životopis
• Tvorba (7)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Bartůněk Petr MUDr. - Životopis

doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.
Fakultu všeobecného lékařství UK absolvoval v roce 1969, z vnitřního lékařství atestoval v letech 1972 a 1976. Kandidátem věd se stal v roce 1989, habilitován byl v roce 1991. Na 4. interní kliniku 1. LF UK a VFN nastoupil v roce 1969, postupně zde pracoval jako sekundární lékař, odborný asistent, vedoucí lékař JIP, vedoucí lékař oddělení akutní medicíny, zástupce přednosty a přednosta. Nyní je opět zástupcem přednosty. V letech 1990–1993 a 2003–2005 působil jako proděkan 1. lékařské fakulty UK, od roku 2005 je členem kolegia děkana. Jeho odborný zájem se zaměřuje na intenzivní péči ve vnitřním lékařství, poruchy srdečního rytmu (je spoluautorem originálního československého zařízení pro přenos EKG signálu pomocí telefonu) a lymeskou borreliózu (se zvláštním zřetelem na postižení srdce). Je mj. členem Vědecké rady České lékařské komory, etické komise ČLK, etické komise MZ ČR a pracovní skupiny pro arytmie České kardiologické společnosti.

"Moje zaujetí pro „náš“, tedy profesní humor se datuje do prvních ročníků studia medicíny. Už tehdy, inspirován vtipnými glosami našich učitelů, prvními příběhy z kategorie „kouzla nechtěného“, mne to vedlo k jejich záznamu, dnes bychom řekli sběru dat. V jejich shromažďování jsem vcelku logicky pokračoval i během klinické praxe. První tištěnou reflexí tohoto specifického sběratelského zájmu bylo v roce 1991 první vydání historek pod názvem „Smích z poslucháren“. V jejím úvodu napsal profesor John tato slova: „Bartůňkův ‚Smích z poslucháren‘ je sbírkou anekdot a historek třetí generace. Je o lidech, kteří dosud žijí a pracují. Slavní koryfejové ze zašlých časů se v knížce mihnou jen letmo a vzácně. Alarichův humor má poezii, kterou mu propůjčuje pohled zpátky. Má vůni starých časů, je melancholicky staromilský. Asistenti a sekundáři tam vzhlížejí ke svým šéfům s bezbřehým obdivem. Přímo si modelují své Veliké Pepíky a Josefy Veliké. Dnešní kliniky a nemocnice jsou i v anekdotách více občanské, demokratičtější. Humor tam může dělat každý. Šéf už není jediný, kdo má právo na tvrdý žert, který zasáhne cíl naplno. Humorné situace v oblasti medicíny často vznikají bezděčně. Náhle nabídnutou matérii přistrčí šprýmař tvrdšího ražení a nedotaženou situaci dotvoří. Vznikne medicínská historka, která se dále vypráví a přiostřuje. Dobrá anekdota je zpravidla nadsázkou. “ První dílo postupně nabývalo na rozsahu a v průběhu zhruba dvaceti let se dočkalo pěti vydání. Zatím poslední knížka mi vyšla vloni v květnu pod názvem „To snad nemyslíte vážně, pane doktore... ! “ a obsahuje bezmála 500 humorných historek... Téměř jsem však opomněl útlou publikaci, která vyšla v roce 1986 v Avicenu pod názvem „Bojovník proti bolesti“ a obsahovala asi sedmdesát úsměvných i vážných historek ze života klasika českého interního lékařství profesora Bohumila Prusíka. Sepsal jsem ji spolu s docentem Vladimírem Puchmayerem a byl to jakýsi obdivný hold zakladateli naší kliniky. O knížce bylo řečeno, že svým humanistickým nábojem a kulturně historickým přínosem přerostla význam soukromého tisku pro české kardiology a angiology a má obecnou čtenářskou platnost. "
 

'Životopis autora Bartůněk Petr MUDr.'