Řezáč Tomáš
* 02.03.1935 - † 10.09.1992
* Praha
0%
Řezáč Tomáš - Životopis
Syn spisovatelů Václava a Emy Řezáčových, bratr hudebního skladatele Ivana Řezáče. V emigraci žil se svou druhou manželkou, redaktorkou Lídou Grossovou.
Absolvoval gymnázium, studia archivnictví na FF UK nedokončil. Během základní vojenské služby, přerušené na delší čas chorobou a odsloužené v západních Čechách, byl přidělen ke kontrarozvědce. Od r. 1963 byl redaktorem Kulturní tvorby, na podzim r. 1967 přestoupil do tehdy nově ustavených tzv. Zelenkových Literárních (později Kulturních) novin, po jejichž zastavení v dubnu 1968 zůstal ještě tři měsíce zaměstnancem nakladatelství Orbis. Po srpnu 1968 emigroval (patrně ve službách rozvědky), přes rakouský sběrný tábor se dostal do Švýcarska, kde po kratších zaměstnáních zakotvil jako marketingový analytik. Služebně i soukromě vykonal řadu cest po Evropě. V r. 1975 se vrátil do ČSSR (interview v Čs. televizi a Čs. rozhlase 17. března, v Lidové demokracii 18. března). V témže roce absolvoval několikatýdenní pobyt v SSSR, kde od té doby spolupracoval s mnohojazyčným vydavatelstvím APN a Progress a kam v 70. i 80. letech pravidelně zajížděl. Doma byl redaktorem (květen - srpen 1976 nakladatelství Orbis, březen 1978 - únor 1979 španělská redakce zahraničního vysílání Čs. rozhlasu, duben - listopad 1979 Tvorba. ) 1983 - 87 pak sekretářem redakce Světa práce.
Debutoval v časopise Květen (1958) básní Záchranka. Básně, povídky, fejetony, glosy, reportáže a komentáře publikoval v médiích, v nichž pracoval, a dále v perodikách Plamen, Host do domu, (1962), Sešity pro madou literaturu, Tvorba, Práce, Květy, Nové knihy, Molodaja gvardija, Literaturnaja gazeta a Večernaja Moskva. Pro exilovou Edici poezie AKT (Gelterkinden) překládal Solženicynovu poemu Pruské noci; vydání se neuskutečnilo. Do magazínové řady Přemožitelé času vydávané Mezinárodní organizací novinářů psal 1988-91 medailony našich i zahraničních spisovatelů, vědců a umělců (mj. J. Dobrovský, G. Dobner, B. Balbín, P. J. Šafařík, V. Vysockij).
Řezáčova sbírka Ulice Na závrati, přiřazovaná k tvorbě první básnické generace 60. let (J. Hanzlík, J. Pištora), zachovala těsné vazby s poetikami předchozího desetiletí. Její lyrický mluvčí opěvuje v různých odstínech šedi a v každodenních předmětech (báseň Velká óda na zelné hlávky) řád dělně plynoucího života a zároveň manifestuje cestu individua od tísnivé samoty ke kooperativnímu světu lidské práce. Detektivní prózu všedního dne představil soubor Okresní oddělení, jehož povídky explicitně polemizují s romaneskní větví žánru a zdánlivě pouze dokumentují boj s drobnou kriminalitou. Ohrožení člověka samotou je ústředním motivem první půle autorovy tvorby. V próze Cvičná jízda se promítlo do obrazu základní vojenské služby: vypravěč se tu propracovává až ke splynutí s armádní mašinérií, mobilizovanou za kubánské krize. Osamocenost chrakterizuje také outsidery z různorodého souboru Zatracený štěstí; povídky s intelektuálními protagonisty nesou zřetelný odlesk deziluzivní beletrie 60. let. Fabulační zvyklosti žánru obratně naplňuje v exilu publikovaná próza Trpaslík na houpačce; vypravěč románu, český rozvědčík ve švýcarském exilu, bojuje o život s bývalými kolegy ze sovětského bloku. Existencionální úzkost ze samoty je zde násobena osudovým tlakem středoevropských dějin a charakterizována jako součást špionova údělu. Symbolický obraz života puzeného osaměním a cizotou lze vyčíst i z Řezáčova neúspěšnéého pokusu o básnickou skladbu Psychogenes.
Po návraru z emigrace Řezáč použil svůj nesložitý, ale úderný vypravěčský styl (krátké odstavce, řečnické otázky, důrazné paralelismy) trojím propagandistickým způsobem: v publicistice, ve špionážních románech a v literatuře faktu. Jmény skutečných osob z intelektuálních kruhů vyplnil schéma kulturněpolitického vývoje 60. let jako kontrarevoluce řízené nepřátelskými špionážními centrálami (Wege ins Leere, Co říkali a co chtěli). Tutéž látku i ideu zprostředkoval ve špionážních románech Smrt čeká nad Alpami (pandán k Trpaslíku na houpačce), Mat pěšcem a Růže z Gőttingenu. Úlohu pasivního nástroje vnější agrese vůči sovětskému režimu přisoudil také ukrajinským nacionalistům. (Razyskivajutsja ... ) V životopisném pamfletu Spiral izmeny Solženicyna vylíčil osobní a veřejné osudy ruského spisovatele jako plod třídní predestinace a všestranné duševní nedostatečnosti: komplexu méněcennosti, přebujelého pocitu vlastní výjimečnosti, zbabělosti, mstivosti, udavačství, lhářství, absence literárního talentu a absolutního egoismu. Příkladný protipól pak zkonstruopval v jiném ze svých psychologizujících portrétů, v obraze raketového konstruktéra S. Koroljova (Sága o letu a ohni) - - Na půdě literatury faktu se Řezáč dále věnoval politickému terorismu na Západě a jeho prorůstání s tajnými službami. V nedokončené studii Afghánistán vykreslil (odvolávaje se na materiály KGB) skryté pozadí kábulského převratu a sovětské intervence.
Autorství některých Řezáčových titulů ze 70. a 80. let je vzhledem k úpravám ze strany vydavatelů, ne vždy vyjádřených jménem spoluautora, problematické.
'Životopis autora Řezáč Tomáš'