Pokorný Jaroslav (1920)
* 13.11.1920 - † 23.09.1983
* Praha
0%
Pokorný Jaroslav (1920) - Životopis
* 13. 11. 1920, Praha† 23. 9. 1983, Praha
Divadelní teoretik a kritik, dramaturg a překladatel
Manžel překladatelky Marie Pokorné (1922–1969) a poté herečky Libuše Peškové (* 1924), otec herečky Jaroslavy Pokorné (* 1946) a herce a režiséra Ivana Pokorného (* 1952).
Po studiích na Akademickém gymnáziu v Praze (mat. 1939) pracoval Pokorný – vzhledem k uzavření vysokých škol – jako redaktor časopisu Hospodářský kritik (1939–40), lektor v Burianově D 40 a D 41 a v Městských divadlech pražských (1941–42), později jako překladatel a lektor v literární a divadelní agentuře Alfa (1942–43). 1943–45 byl členem sboru filmových statistů. Po osvobození vystudoval divadelní vědu, filozofii a estetiku na FF UK, titul PhDr. získal na MU v Brně prací Složky divadelního výrazu (1948). Již za studií se stal dramaturgem Družstva divadel Práce (1945–46), Činohry 5. května (1946–47) a posléze Národního divadla v Praze (1948–53). 1947–48 externě spolupracoval také se Studiem Národního divadla (vedeným Jindřichem Honzlem). Od semestru 1949/50 přednášel na FF UK, 1950–57 byl docentem dějin divadla na DAMU. Poté ve svobodném povolání, kromě 1959–61, kdy působil jako dopisovatel ČTK v Římě. 1965–69 byl asistentem na katedře bohemistiky univerzity v Neapoli.
Publikoval od počátku 40. let především v odborných teatrologických časopisech: Otázky divadla a filmu, Divadlo, Sovětské divadlo, Divadelní noviny. Redigoval časopis Program divadla Práce D 46 (1945–46), Divadelní magazín (1946–47) a činoherní řadu časopisu Národní divadlo (1949–50). – Používal šifry JP.
Téměř veškerá Pokorného umělecká i vědecká činnost je spojena s divadelní praxí či teorií. Do literatury vstoupil za války psanými experimentálními dramatickými alegoriemi, v nichž byla dramatičnost podřízena potřebě vyslovovat ideje. Středověkou moralitu připomíná jeho prvotina Plavci, v níž se na břehu řeky zapomění scházejí představitelé nejrůznějších společenských stavů a charakterových typů, aby se před vytouženou cestou do ráje vyjádřili k otázkám lidské existence a dobrali pochybností o půvabu věčnosti. Na tradici melodramatu Pokorný navázal několika básnickými podobenstvími, která alegoricky promlouvala o poměrech a lidském chování v protektorátních Čechách. Inspirací k nim mu byly literární náměty: anglický dramatik Christopher Marlow v tragikomedii Marlin (napsané ve formě alžbětinského divadla), perský básník Omar Chajjám v Písních Omara pijáka, scénické kantátě, experimentující s použitím flétny jako dramatické postavy a uvažující ve filozofické rovině nad nesdělitelností zkušenosti a nutností umělcova vydědění ze společnosti. Pohádkový ráz má poválečná melodramatická parafráze hry neznámého čínského autora Křídový kruh, proklamující víru ve vítězství spravedlnosti. Výsledkem autorova podílu na utváření poetiky budovatelského dramatu je hra Most na hranicích o stavbě mostu v česko-německém pohraničí. V pozdějších letech se Pokorný již vlastní dramatické tvorbě – vyjma několik libret k operám Jana Hanuše (Plameny, Sluha dvou pánů, Pochodeň Prometheova) – nevěnoval.
Rozsáhlá a významná je Pokorného činnost teatrologická. Z jeho prací má zásadní význam knižní studie Složky divadelního výrazu, v níž pomocí obsáhlé dokumentace a konkrétního rozboru her čtyř výrazných divadelních epoch (antické Řecko, klasické indické drama, středověká a alžbětinská Anglie) vymezuje podíl základních výrazových složek (literární, výtvarné, dramatické, hudební a taneční) v syntetickém divadelním umění, a zejména proměny jejich funkce v historii divadla. Místem dramatického autora v procesu vzniku představení a praxí divadelních agentur se zabývají dva příspěvky v souboru studií Kdo vytváří divadlo. Divadelněhistorický zájem věnoval Pokorný zejména dílu Williama Shakespeara. Rozšířením stručných vysokoškolských skript William Shakespeare, jeho doba a divadlo vznikla monografie Shakespearova doba a divadlo, z marxistického hlediska hodnotící politickou, ekonomickou i kulturní situaci Anglie přelomu 16. a 17. století i vývojové proměny Shakespearovy dramatické tvorby. Historii ruského a sovětského divadelnictví před bolševickou revolucí i po ní sleduje studie 30 let sovětského divadla (s Jindřichem Honzlem). Autorův teatrologický zájem převládá i v souboru cestopisných črt a postřehů Bombajská mozaika, jenž je reportáží o hospodářství, životním stylu a kulturní úrovni Indie, především však o současném indickém divadle, spojujícím v sobě vlivy tamní tradice a novodobého evropského dramatu.
Pokorného orientace na italskou kulturu zrodila monografii Dante (zahrnující biografické a bibliografické údaje, ukázky z Dantova díla a z literatury o něm, jakož i rozbor Božské komedie v kontextu počátků italského básnictví). Přinesla také řadu překladů italských dramatiků (Carlo Goldoni, Niccolò Machiavelli), prozaiků (Alberto Moravia, Giuseppe Tomasi di Lampedusa) a odborné divadelní literatury (Marcus Vitruvius Pollio – Julius Pollux). Překládal však i z němčiny (Johann Nepomuk Nestroy, Theodor Storm, Josef Furtenbach st. ) a staré řečtiny (Aischylos, Sofokles). Je autorem parafrázovaného překladu staré řecké poezie Písně ostrovů a bídy.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o divadle a literatuře: Složky divadelního výrazu (studie, 1946); 30 let sovětského divadla (studie, 1947, s J. Honzlem); Křídový kruh (D 1947, i prem. , podle čínské předlohy); Dva melodramy (1947, obsahuje: Marlin, prem. 1948, podle Ch. Marlowa, hudba J. Hanuš; Písně Omara Pijáka, prem. 1942, podle Omara Chajjáma, hudba A. Cerhan); Přehled dějin světového divadla (skripta, 1951); William Shakespeare, jeho doba a divadlo (skripta, 1952); Shakespearova doba a divadlo (monografie, 1955; 2. doplň. vyd. 1958); Bombajská mozaika. Črty a humoresky (1958); Dante (monografie, 1966).
Scénicky: hry a dramatizace: Plavci (1940); Most na hranicích (1948); Evžen Oněgin (1949, podle A. S. Puškina); operní libreta: Plameny (1956) + Sluha dvou pánů (1959) + Pochodeň Prometheova (1965, vše k operám J. Hanuše).
Překlady: Písně ostrovů a bídy (parafráze staré řecké poezie, 1942); T. Storm: Jezdec na bílém koni (1942); M. Vitruvius Pollio – J. Pollux: Antické divadlo (1944, též ed. ); J. Furtenbach st. : Prospektiva (1944) + Ohňostroj (1944); Empedoklés: Očistná píseň. O podstatě světa (1944); Sofoklés: Oidipus vladař (1950); C. Goldoni: Sluha dvou pánů (1950) + Poprasky v Chiozze (rozmnož. , 1953) + Neotesanci (rozmnož. , 1954) + Jemnostpanáček markýz (rozmnož. , 1954) + Poprask na laguně (1954) + Vtipná vdova (rozmnož. , 1954) + Komedie 1–3 (1954–57, s J. Vladislavem, též ed. ) + Impresario ze Smyrny (rozmnož. , 1956) + Pan Todero Brumla aneb Starý protiva (rozmnož. , 1956) + Treperendy (rozmnož. , 1961) + Benátská vdovička (rozmnož. , 1962) + Řádná holka (1965) + Náměstíčko (rozmnož. , 1967); Italská renesanční lyrika (1954, s J. Vladislavem, též ed. ); Aischylos: Peršané (1954); F. Mehring: Stati o dramatu (1954, též ed. ); N. Machiavelli: Mandragora (rozmnož. , 1955) + Mandragora, Belfagor (1956) + Vladař (1969, s A. Felixem); V. Pratolini: Metello (1957, s M. Cervim); A. Moravia: Římské povídky (1958) + Horalka (1962, s A. Wildovou); P. Calderón de la Barca: Zalamejský rychtář (1959); Šúdraka: Hliněný vozíček (1959); A. Gramsci: Sešity z vězení (1959, s M. Cervim, též ed. ); T. M. Plautus: Komedie o strašidle (1960); S. Quasimodo: Život není sen (1960, též ed. ) + A náhle je večer (2. vyd. 1984; 1. vyd. nenalezeno); L. de Vega: Ovčí pramen (rozmnož. 1960, s O. Fischerem); R. Viviani: Neapolská noc (1962) + Neapolská ulička (1962) + Neapolský přístav (1962) + Počestný podvodník (1964); J. N. Nestroy: Byt k pronajmutí (1963); G. Tomasi di Lampedusa: Gepard (1963); F. Fellini: Sladký život (1966, in 5 scénářů, + A. Felix + Z. Frýbort); N. Manzari: Salud (1967); R. Thákur: Volný tok (1973, s M. Singem); L. Pirandello: Sicilská komedie (1974); L. Ariosto: Zuřivý Roland ve vyprávění a výběru I. Calvina (1974); G. Marino: Polibky (1974, též ed. ); F. Petrarca: Zpěvník (1979, též ed. ); Lorenzo de Medici: Karneval (1979, též ed. ); C. Alvaro: Dvacetiletí (1979); Menandros: Morous (rozmnož. , 1979); T. Tasso: Osvobozený Jeruzalém. Ve vyprávění a výběru Alfreda Giulianiho (1980).
Účast v týmových pracích: Enciclopedia dello spettacolo (Roma 1954–66).
Příspěvky ve sbornících: Kdo vytváří divadlo (1944); Shakespeare v hudbě a na našem jevišti (1964).
Uspořádal, vydal a redigoval: 50 let Moskevského uměleckého divadla (1948); Činoherní dramaturgie (1949, též přisp. ); A. Jirásek: Jan Žižka (1950, s A. Dvořákem); J. K. Tyl: Krvavý soud aneb Kutnonhorští havíři (1950, s M. Bláhovou); Soupis repertoáru Národního divadla 1945–1950 (1951); J. Honzl: K novému významu umění (1956) + Divadelní a literární podobizny (1959) + Jindřich Honzl o režii a herectví (rozmnož. , 1979); F. Petrarca: Listy velkým i malým tohoto světa (1974); Záhadný nesmrtelný. Dramatik Heinrich von Kleist (1980, s A. Scherlem a S. Scherlovou); Leonardo da Vinci: Nápady (1982); Vídeňské lidové divadlo od Hanswursta Stranitzkého k Nestroyovi (1990, s J. Balvínem a A. Scherlem, též přisp. ).
'Životopis autora Pokorný Jaroslav (1920)'