• Životopis
• Tvorba (5)
• Komentáře (0)
• Hodnocení (0)

Plívová-Šimková Věra - Životopis

Filmová režisérka, scenáristka, autorka knih pro děti a mládež
 Dívčím jménem Plívová. Po otcově smrti v útlém dětství Plívové-Šimkové se o rodinu, která žila v Chuchelně u Semil, starala matka, herečka ochotnického divadla. Starší sestra, Břetislava Pospíšilová-Plívová (* 1930), je akademickou malířkou.
Plívová-Šimková po maturitě na gymnáziu v Jičíně (1952) vystudovala režii u Bořivoje Zemana na FAMU v Praze (absolvovala roku 1957 středometrážním filmem podle vlastního scénáře Než se rozhrne opona o ochotnickém vesnickém divadle, který natočila s neherci ve svém rodišti). Ve FS Barrandov zprvu pracovala jako asistentka režie (1957–63), poté do roku 1991 jako režisérka. Režírovala i ochotnická divadelní představení ve vesnici Chuchelna u Semil, kde trvale žije od roku 1974. Po roce 1990 se věnovala též divadelní režii.
 Příležitostně přispívala do časopisů Vlasta, Záběr, Kino, Zlatý máj, Literární měsíčník, Panoráma, Podkrkonošské noviny (Hořice), Krkonoše (Vrchlabí), Domov, Scéna, Film a doba a Literární měsíčník. Podle vlastních scénářů natočila středometrážní film Chlapci, zadejte se! (1964) a celovečerní filmy Káťa a krokodýl (1965, scénář + Ota Hofman, podle N. V. Gernětové a G. B. Jagdfelda), Tony, tobě přeskočilo (1968, režie + Drahomíra Králová, scénář + František Pavlíček), Lišáci, myšáci a Šibeničák (1970, scénář + František Pavlíček), O Sněhurce (1972), Přijela k nám pouť (1973), Jak se točí Rozmarýny (1977), Brontosaurus (1979), Mrkáček Čiko (1982, režie + Drahomíra Králová), Hledám dům holubí (1985), Nefňukej, veverko! (1988), Veverka a kouzelná mušle (1988), Houpačka (1990), Artuš, Merlin a Prchlíci (1994, režie + Drahomíra Králová, scénář + Kateřina Priščáková-Šimková), Dámě kord nesluší (1999, režie + Drahomíra Králová, TV film, v kinech uveden 2007), Kruh (2001, režie + Drahomíra Králová). Dále natočila filmy: Páni kluci (1975, scénář Jan Procházka pod jménem Víta Olmera; na námět Marka Twaina), Krakonoš a lyžníci (1980, scénář Jana Knitlová).
 
Plívová-Šimková debutovala humornou divadelní hrou pro děti O princezně Zívalce; autorčina následná literární tvorba ovšem úzce souvisela s její profesí režisérky a scenáristky, specializující se na filmy pro děti. Cílovou skupinou a zároveň i hrdiny jejích příběhů jsou děti ve věku 11–14 let, obvyklým prostředím pak současná vesnice. Dějově Plívová-Šimková rozehrává příběhy z běžného života dívek i chlapců: od přátelství a prvních lásek až po konfliktní situace, jako je soupeření klukovských part, drobná nedorozumění, zrada a faleš (Přijela k nám pouť). Důraz přitom klade na nenásilné upevnění hodnot přátelství a toleranci mezi dětmi a na závěrečné nalezení souladu mezi soupeři, například na základě pozitivního vztahu ke zvířatům a přírodě, jenž je příznačnou vlastností většiny autorčiných hrdinů (Lišáci, Myšáci a Šibeničák). Ve filmu a próze Brontosaurus dovádí autorka toto téma až v ekologický apel. Prózy O Sněhurce a Jak se točí Rozmarýny navíc reflektují autorčinu profesi a v beletristické podobě vypráví o filmování, o tom, „jak ze scénáře vzniká film“, respektive o trampotách jeho dětských herců.
Častým inspiračním zdrojem je jí dětská hra, z níž se rodí další nápady a aktivity dětských hrdinů. Úniky do fantazijních představ a prostorů a zároveň vědomí pevné sounáležitosti s rodinou i blízkým okolím pomáhají dětem zvládnout obtížné životní situace (například pocity osamělosti, sourozenecká rivalita a úmrtí v rodině, které jsou zachyceny ve filmových povídkách souborně vydaných pod názvem Nefňukej, veverko! ). Rovněž dva pohádkově laděné příběhy Divizna, Vlčice, zakládající se na motivech lásky a odpuštění, připisují důležitou obrodnou roli právě dítěti.
Dětské postavy jsou silně individualizovány, protagonisté jsou v režii autorského vypravěče nahlíženi ostatními postavami v nejrůznějších kombinacích a dětská autopsie je tak přesvědčivě konfrontována s náhledy dospělých. Při převádění do knižní podoby se Plívové-Šimkové většinou daří původně filmový příběh a filmovou obraznost přetavit ve svébytný literární tvar. Prózy charakterizuje výrazná poetická rovina, vycházející z bohaté jazykové metaforiky a asociačního seskupování představ a myšlenek, často s humorným vyzněním. Detailní introspekce vnitřního světa hrdinů neoslabuje konkrétní obraz reálií a bohatý děj, prvky filmového vidění vedou k důrazu na dramatičnost a spád děje, na rychlé střídání jednotlivých epizod a situací.


BIBLIOGRAFIE
Beletrie: O princezně Zívalce (D pro děti, rozmnož. , 1969); O Sněhurce (P 1972); Lišáci, Myšáci a Šibeničák (P film. pro ml. , 1974); Přijela k nám pouť (P film. pro ml. , 1977); Brontosaurus (P film. pro ml. , 1983); Nefňukej, veverko! (PP film. pro děti, 1989); Artuš, Merlin a Prchlíci (P film. pro ml. , 1995, s K. Priščákovou-Šimkovou); Divizna, Vlčice (PP pro děti, 2004).
Příspěvek ve sborníku: Setkání (1976).

'Životopis autora Plívová-Šimková Věra'