Tichá Jindra
* 21.03.1937
* Praha
60%
Tichá Jindra - Životopis
Spisovatelka Jindra Tichá se narodila 21. března 1937 v Praze. Na Filosofické fakultě University Karlovy vystudovala logiku a roku 1967 zde získala titul doktorky filosofie. V roce 1969 odešla do emigrace. Zprvu pobývala v anglickém Exeteru, o rok později se natrvalo usadila na Novém Zélandu. Dlouhá léta působila, spolu s manželem Pavlem Tichým (1936–94), na Universitě Otago v přístavním městě Dunedinu. Přes třicet let přednášela filosofii a politické vědy. Dnes žije na novozélandském Jižním ostrově.Česko-novozélandská spisovatelka Jindra Tichá debutovala svými povídkami koncem 80. let minulého století v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých 68-Publishers. V českém prostoru se jako úspěšná spisovatelka etablovala až po roce 1989; vyšlo zde již deset jejích knih, jedenáctá, nazvaná Incest, se k vydání připravuje – a to v pražském nakladatelství Akropolis, které se stalo jejím nakladatelstvím kmenovým. V literární tvorbě Jindry Tiché se projevují zejména dvě základní linie. První z nich je úzce propojená se spisovatelčinou původní vlastí, a tedy s pocitem ztráty domoviny a faktickou nemožností vrátit se po letech a navázat přerušené vztahy. Hlavní postavy většiny jejích knih jsou emigranti, kteří se vyrovnávají s důsledky fyzického odchodu ze země, a následně, po návratu, s deziluzí a další ztrátou – tentokrát pocitu sounáležitosti a porozumění. Druhým výrazným momentem knih Jindry Tiché je světoběžnictví: jakkoliv bylo vynucené nebo nastartované emigrací, cestování a reflexe navštívených oblastí patří k úhelným tématům exotikou naplněného cestopisu Jak krmit bohy (seznamujícího s neobvyklými náboženskými skupinami), dále knihy reportáží a esejů z jižního Tichomoří Pacific Letters (které původně, v letech 1999–2001, vycházely na pokračování v časopise Tvar), i souboru záznamů z několikaletého přednáškového pobytu v USA, jemuž je věnován cestopis Amerika, jak ji Kolumbus neznal (v něm autorka „představuje Ameriku dnešních dnů, její každodenní život, poodkrývá kořeny vztahů mezi jejími černými a bílými obyvateli, putuje po místech, která představují milníky v historii této země“). Prozatím poslední Tiché kniha Přirozená linie ženského těla na úsporném prostoru kombinuje osobní memoáry a rodovou kroniku. Spouštěcím mechanismem vyprávění se stalo zvýrazněné vědomí konečnosti lidského života: díky němu autorka sice opět reflektuje obecné dějiny, ale tentokrát jednotlivé okamžiky konkretizuje na příkladech prožitků svých předků. Skrze vzpomínky i dochované dokumenty se z minulosti vynořuje téměř detektivní příběh, jenž sleduje vůli i schopnosti ženských příslušnic autorčiny rodiny, jimž jsou vlastní jak objevitelská touha, tak jemné sklony k emancipaci, potažmo feminismu. To je ostatně další zásadní téma hrdinek autorčiných knih, ať jde o cestovatelskou ságu matky a dcery v knize Cena porážky, nebo milostný příběh dvojice, která se setkala po šestatřiceti letech odloučení (v textu Dospělí milenci nemlčí). Svému novému domovu, v němž pobývá od září 1970, věnovala Jindra Tichá knihu Jak se investuje do nemovitostí na Novém Zélandu. Přibližuje zde nejen exotickou krajinu, ale především její obyvatele, o nichž hovoří s obdivem a uznáním. V sérii realitou prověřených příběhů podává drobný náhled do psychologie podnikání a zároveň „zachycuje přerod chudého emigranta ze socialistické země, který přijel se dvěma zavazadly a bez haléře v kapse“. Jindra Tichá je spisovatelka, filosofující pozorovatelka i aktivní účastnice dění. Své záznamy a historky čerpá z nejužšího rodinného okruhu i z obecných dějinných formátů. Svět objektivního i subjektivního dění propojuje citlivě a s porozuměním pro nutné vzájemné soužití tzv. velkých (světových) a malých (osobních) dějin. (mmm) Medailon je aktuální k 1. červenci 2008
'Životopis autora Tichá Jindra'