Detail uživatele Temnarka:
||
Profil uživatele
||
Statistiky
||
Aktivity
||
Knihotéka
||
|| Doporučované knihy || Oblíbené knihy || Oblíbení autoři || Úryvky z knih ||
|| Hodnocení || Komentáře || Přátelé || Vytvořil ||
|| Doporučované knihy || Oblíbené knihy || Oblíbení autoři || Úryvky z knih ||
|| Hodnocení || Komentáře || Přátelé || Vytvořil ||
Kniha
Datum
Úryvek
05.02.2010 00:20:07
Za zdí narazila na první ochranná zaklínadla. Málem se do nich zamotala jak moucha do pavučiny, ale nakonec se jí podařilo obranný systém obelstít a proklouzla až k paláci. Fascinovalo ji i děsilo ticho, které tu panovalo. Zdi paláce obrostly divokým nálienem. Znovu se vznesla do vzduchu. Otevřeným oknem ve druhém patře skočila dovnitř. A všichni usnuli na sto let... Neusnuli. S prachovkou tu pobíhal docela probuzený sluha. Když viděl Zoreninu postavu v černém plášti s kapucí a Půlnočním v levičce, zařval a padl na kolena.
"Neječ, tupče," zasyčela Zorena, popadla sluhu za vlasy a přiložila mu ostří gerwisorské čepele na krk.
"Kde má pokoj Ugaronův syn?" zašeptala čarodějka netrpělivě. Sluha jektal zuby, ruka s prachovkou se mu třásla.
"Kde?!" Na sluhově krku se objevila rudá linka.
"N-n-n..." vypravil ze sebe.
"STŮJ! Odhoď zbraň!" Na konci chodby se objevili tři vojáci. Ne ti velice milí páni v černobílých pláštích, obyčejní vojáci, ale s těmi černobílými bude mít pravděpodobně brzy taky čest. Zorena si zřejmě při svém obcházení ochranných kouzel nepočínala tak obratně, jak si myslela. Sluha klesl k zemi. Z hrdla se mu valila krev. Zorena vzpažila a vyřkla několik slov ve starodelfštině. Na vojácích vzplály šaty.
"POPLACH!"
"Vetřelec!"
"Zasvěcený!" Z chodby vyběhli další vojáci, mezi nimi i očekávaní černobílopláštníci. Shořeli. Všichni. Zorena věděla, že teď Ugaron pozná, že se sem vloupala ona. Kdo jiný by dokázal rozpoutat takové peklo? Nezáleželo na tom. Běhala ode dveřím ke dveřím, otvírala je, hledala Femoriana. Nenacházela ho.
"Neječ, tupče," zasyčela Zorena, popadla sluhu za vlasy a přiložila mu ostří gerwisorské čepele na krk.
"Kde má pokoj Ugaronův syn?" zašeptala čarodějka netrpělivě. Sluha jektal zuby, ruka s prachovkou se mu třásla.
"Kde?!" Na sluhově krku se objevila rudá linka.
"N-n-n..." vypravil ze sebe.
"STŮJ! Odhoď zbraň!" Na konci chodby se objevili tři vojáci. Ne ti velice milí páni v černobílých pláštích, obyčejní vojáci, ale s těmi černobílými bude mít pravděpodobně brzy taky čest. Zorena si zřejmě při svém obcházení ochranných kouzel nepočínala tak obratně, jak si myslela. Sluha klesl k zemi. Z hrdla se mu valila krev. Zorena vzpažila a vyřkla několik slov ve starodelfštině. Na vojácích vzplály šaty.
"POPLACH!"
"Vetřelec!"
"Zasvěcený!" Z chodby vyběhli další vojáci, mezi nimi i očekávaní černobílopláštníci. Shořeli. Všichni. Zorena věděla, že teď Ugaron pozná, že se sem vloupala ona. Kdo jiný by dokázal rozpoutat takové peklo? Nezáleželo na tom. Běhala ode dveřím ke dveřím, otvírala je, hledala Femoriana. Nenacházela ho.