Detail uživatele Zdenka:

05.04.2013 11:51:54

Majitel hrubosrstého jezevčíka už deset minut netrpělivě přecházel postranními ulicemi na dohled vily Urbanových. Pes potrhával vodítkem, rád by se vydal na svou každodenní trasu, ale pán s ním na konci ulice pokaždé neurvale smýkl a pomalu se vracel zpět. Jedním okem hlídal vilu, druhým vyhlížel Urbanovo auto. Dnes byl čtvrtek, čas výplaty. Konečně se k němu ze zatáčky přiblížil známý vůz. zrychlil krok. Urban stáhl okénko a podal mu obálku. "Víc vás nebudu potřebovat," řekl, aniž by se na něho podíval.

25.01.2013 10:43:41

Většina lidí se na svátky těší, ale ze mě ta doba mezi Dnem díkůvzdání a Vánoci vždycky udělá úplnou trosku. Když člověk provede nějakou botu v prvních jedenácti měsících roku, celkem nic se neděje. Ale pokud se něco stane v týhle sváteční době, tak za to zaplatíte. To se nedá vydržet, chovat se celý měsíc vzorně. Já to zvládám tak nejvýš šest nebo sedm dní v kuse.

25.03.2012 17:06:20

Nový rok
Znáte to, jak si má člověk ma začátku roku sestavit seznam "předsevzetí" a snažit se stát se lepším člověkem?
Problém je v tom, že pro mě není zrovna jednoduché vymyslet něco, v čem bych se mohl zlepšit, protože už tak jsem jeden z nejlepších lidí, co znám.

03.03.2012 11:25:14

"Nechápu, proč muži nechápou, že my ženy potřebujeme, jen abyste nás prostě chápali!" vzlyknu a hlasitě zatroubím do kapesníku. "Tuhle větu si nechej prosím patentovat... Myslím, že by se mohla stát pilířem všech psychologických studií zkoumajících myšlenkové pochody žen..." "Myšlenkové pochody žen?" opáčím jízlivě. "Myslela jsem, že ty vůbec nepřipouštíš, že by žena mohla mít nějaké myšlenky!"

08.01.2012 16:26:07

V jednom musí být hned od začátku jasno: tohle jsou ZÁPISKY, ne deník. Já vím, co je napsané na obálce, ale když šla máma tuhle věc pořídit, VÝSLOVNĚ jsem ji žádal, aby koupila takovou, co na ní není slovo "deník". Fakt skvělý. Ještě by mi scházelo, aby mě s touhle knížkou přistihnul nějaký pitomec a začal si myslet kdovíco. A ještě jednu věc chci říct rovnou: byl to MÁMIN nápad, ne můj.

28.12.2011 09:59:34

Ta noc snad nikdy neskončí. Babka Janouchová si vzala prášek a vydává zvuky, že je kumšt usnout. Supí a píská jak starý vláček. Lokálka, co jsem s ní jezdívala do Brodu. Nejradši jsem jezdila za tmy, když létaly jiskry. Když se jelo rychle, rozmotávaly se kolem oken růžové mašličky a ztrácely se ve tmě. Dneska je to na elektriku a bez rachejtli. Ale stejně mám vlak radši než autobus. Jenže ne v pokoji. Mé sousedce Miškové to nevadí, klidně si řeže pilou. Takhle pořeže do rána celý les. Gabriela nespí. Tichounce posmrkuje, buď chytla rýmu, nebo bulí.

28.12.2011 09:34:24

Že dítě často pláče a že pláče pro všelijaké maličkosti, to patří celkem k věci. Ale právě v téhle věci jsou mezi dětmi velké rozdíly. Některé zapláčí, jen když už jde opravdu do tuhého, kdežto jiné mají slzičky stále na krajíčku. Nesmí se na ně nikdo křivě podívat, rozpláčí se usedavě při každé pohádce a najít mrtvého ptáčka nebo broučka na pěšině je pro ně hotovou tragédií na moc dlouho.

28.12.2011 08:46:56

Když se přiblížil svatojánský večer, dala si obrátit postel tak, aby viděla oknem ohňostroj. Zdola stoupal k jejímu oknu šum davů, valících se k Petřínu. Zatřaskaly rachejtle. Ale stříbrné hvězdy se jí rozplývaly v mlze. Polekala se, že jí slábne zrak. Mlčela však a upírala dlouhé pohledy na fotografie děl Fra Angelika. A na vlastní obrazy.

07.12.2011 16:59:43

Ve skutečnosti se vlastně jmenuju William Edwin Demeter, ale všichni mi říkají Bubu. Stalo se to takhle: když jsem jednoho dne přišel do domova, začali na mě někteří kluci pokřikovat takovou sprostou písničku. Možná že ji znáte. Černoušek Bubu má černou hubu..." Dál už jsem si to nepamatoval, poněvadž jsem se rozběhl po schodech nahoru, aby nebylo vidět, že brečím.

08.07.2011 13:44:52

Mám rýmu. Beru antibiotika. Bolí mě plíce. Včera jsem měla krizi. "Nemůžu dýchat!" sípala jsem. Můj manžel si četl. "Nemůžu dýchat," plakala jsem. "Nemůžu dýchat!" dusila jsem se. Můj muž práskl knížkou o zem. "Tak nedýchej!" zařval.