Detail uživatele java:

21.09.2010 10:52:51

Při naší ranní modlitbě jsme se obrátili k východu a poděkovali za všechny dary, kterých se nám dostávalo. Jeden z mladších mužů  zaujal místo uprostřed půlkruhu. Úta mi vysvětlil, že se ten den nabídl k vykonání zvláštního úkolu. Brzy zrána opustil tábor a rozběhl se napřed. Po několika hodinách chůze se náčelník zastavil a padl na kolena.Ostatní se kolem něj shromáždili, zatímco on dál klečel a jemně kýval pažemi nataženými před sebe. Zeptala jsem se Úty, co se děje, ale on mi posunkem naznačil, abych byla zticha. Nikdo nic neříkal, ale všichni se tvářili napjatě.  Konečně se ke mě Úta otočil a řekl, že mladík,který se ráno vypravil napřed, nám posílá zprávu. Žádá o svolení, aby směl uříznout ocas klokana, kterého zabil.
Po dlouhé době jsem pochopila, proč jsme každý den kráčeli v naprostém tichu. Tihle lidé totiž spolu většinou komunikovali prostřednictvím telepatie. Právě jsem toho byla svědkem.Nebylo slyšet ani hlásek, a přesto se lidé spolu dorozumívali na vdálenost dvaceti mil.
" Proč chce ocas uříznout " zeptala jsem se.
"Protože ocas je nejtěžší část klokaního těla a on je příliš nemocný na to, aby zvíře, které tě větší než on unesl celé. Říká, že se po cestě napil znečištěné vody a jeho tělo je teď rozehřáté  a na obličeji mu vyvstávají krupičky potu."
Náčelník vyslal nehlasnou telepatickou odpověď. Úta mě informoval, že se na zbytek dne zastavíme. Někteří lidé začali kopat jámu na ten ohromný kus masa, který se pro nás chystal. Jiní pod vedením Kouzelníka a Léčitelky připravovali léčivé byliny. O několik hodin později se mladík vrátil do tábora s tělem obrovitého klokana bez ocasu. Klokan byl vyvrhnutý a řez byl sepnutý zaostřenými klacíky.Vyjmutá střeva posloužila ke svázání klokaních nohou. Z mladíka, který celou cestu nesl tohle padesátikilové zvíře na hlavě a ramenou, se řinul pot a byl očividně nemocný. Dívala jsem se, jak se všichni členové pustili do léčení a přípravy jídla.
 

25.07.2010 13:51:18

Pokusila se zvednout ruce, ale necítila je. Pokusila se kopnout nohama, ale ani ty nedokázala lokalizovat. Bylo to, jako kdyby neexistovaly, jako by byla jenom hlava bez trupu, tělo bez končetin. Být tady aspoň trochu světla. Kéž by viděla aspoň něco.
Casey vynaložila všechny síly, aby znovu získala kontrolu nad svým nyní přerývaným dechem. Pokud ji opravdu unesli, jestli skutečně leží v rakvi pod studenou hlínou, znamená to, že její zásoba vzduchu je omezená a je nutné, aby jím neplýtvala. Přesto nedostatek vzduchu nepociťuje, došlo jí. Ani necítí chlad. Ani horko. Ani cokoli jiného.
Necítí absolutně nic.
Nic kromě hluboké, nekonečné tmy.
Je mrtvá?
Tohle se nemůže dít. Prostě nemůže.
Ovšemže se to neděje, uvědomila si s náhlým přívalem úlevy. Je to sen. Noční můra. Co to s ní je? Proč jí to nedošlo dřív? Mohla si ušetřit spoustu zbytečného trápení a promarněné energie. Měla hned poznat, že se jí to zdá.
Teď jen zbývá, aby se probudila. Dělej, ty hloupá. Dokážeš to. Probuď se, sakra. Tak se vzbuď.
Až na to, že si nevzpomíná, že by šla spát.

17.07.2010 12:48:22

Pyskáč dohrál a přisedl k nim. Na hlavě mu seděl hnědý tvrďák,který před několika lety našel na silnici do San Antonia. Buď ho vítr vyfoukl z dostavníku, anebo Indiáni lapli nějakého lehkomyslného cesťáka a klobouk nechali být.Aspoň tak zněly dvě teorie, které Pyskáč během doby vypracoval, aby si vysvětlil tu šťastnou náhodu. Podle Augusta nemohl klobouk vypadat hůř, ani kdyby ho byl dva roky honil po stepi vítr. Pyskáč si ho nasazoval, jen když hrál na piano. Pokud hrál karty, nebo posedával a ošetřoval si děravý žaludek, používal klobouk často jako popelník a v roztržitosti si pak někdy buřinku nasadil nevysypanou. Z lebky mu viselo jen pár zpečených šedivých žmolků, takže jim popel zvlášť neublížil, jenže popel byl jen zlomkem zaneřádění, které musel tvrďák vystát. Mimo jiné sloužil Pyskáčovi za polštář a tolik věcí se vylilo na něj nebo do něj, že se Augustovi při pohledu na ten umatlaný klobouk zvedal žaludek.
Podle Xavierova názoru byl Pyskáčův klobouk poslední kapka. Žádný své cti dbalý muž nemůže připustit ve svém podniku takový klobouk- navíc ještě na hlavě vlastního zaměstnance. Proto čas od času buřinku sebral a vyhodil ze dveří. Třeba ji sežere nějaká koza, kozy prý už sežraly horší věci. Ale místní kozy klobouk nevábil a Pyskáč si pro buřinku vždycky znovu došel, když si vzpoměl, že potřebuje popelník.