Detail uživatele Felix:

02.12.2012 15:28:11

     ...protože Boží dílo je příliš velké, než aby je zničil člověk.
     Podle Tradice nyní začne nová válka. Válka ještě záludnější, jíž nikdo nebude moci uniknout - protože skrze její bitvy se dovrší růst člověka. Uvidíme dvě vojska - na jedné straně budou ti, kdo ještě věří v lidstvo, ve skryté síly člověka, a vědí, že náš příští krok je v růstu individuálních darů. Na druhé straně budou ti, kteří popírají budoucnost, ti, kteří si myslí, že život má hmotný konec, a - bohužel - ti, kdo sice víru mají, ale domnívají se, že objevili cestu osvícení, a chtějí přinutit druhé, aby po ní šli. 

05.10.2012 16:09:40

     Komu vlastně jsem to pořád dokazovala,  že jsem takřka bezchybná? Že jsem lepší než ostatní? Sobě, nebo tomu agresivnímu alkoholikovi, který nestojí za jediné moje škytnutí? Co jsem čekala? Že mi řekne: Ó pardon, dcerunko, já se spletl. Nejsi zasraná čubka, jak jsem na tebe od  puberty řval. Ty jsi úspěšná, krásná, slušná mladá žena a já ti nesahám ani po kotníky... 
     Je přece známo, že neúspěšní vždycky hledají viníka mimo sebe: Tlustí si stěžují na existenci McDonaldes, chudí na drahotu, kriminálníci na policii a soudy. Kolikrát jsem jen mámě říkala, ať podá trestní oznámení a pošle ho do lochu? Je to kriminálník navzdory tomu, že dosud nebyl odsouzen.
     A proč by slova kriminálníka, jenž se chlubí jen hektolitry vypitého piva a silou svých úderů, měla mít nějakou váhu? Kvůli té milionté talentované spermii, na jejíž orientaci a splynutí s máminým vajíčkem měl zásluhu asi jako na dobytí severního pólu?

01.10.2012 15:01:25

(Lieder k Matthewovi).    

     " A nepřeju si. aby moji apoštolové brali odpad. Chceš vědět proč?"  Zvedl nasáklý vdolelek a ukousl spodní polovinu, aby zachytil kapky.
     "Proč?"
     "Protože jakmile člověk jednou vezme odpad, už nikdy nic lepšího nedostane. Do konce života bude mít jen zbytky a odpadky, které už nikdo jiný nechce! Tu roztřesenou bečku sádla nechtěli píchat ani Drobek s Bobánkem! A to byli v lochu tak dlouho, že by píchali skoro všechno, co leze...dokonce i jeden druhého navzájem! Fuj, to je představa! Až se člověku zvedá kufr, co?" Zasmál se a strčil do pusy zbytek vdolku. 

01.10.2012 14:51:27

(Z rozhovoru mladého Matthewa se zločincem a zabijákem Liederem).

 
     "Jak jste ve vězení tolik knížek sehnal?"
     "Nosili mi je bachaři," odpověděl Lider dosud s kloboukem přes oči. "Nosili mi je, protože  jsem si je vždycky získal svým neodolatelným chováním, a taky proto, že se báli, co bych jim mohl provést. Cukr a bič. Tak se jedná s lidmi, chlapče. Musíš je neustále vychylovat z rovnováhy cukrem a bičem. Jednu chvíli se sladce usmívat, a pak, než se nadějí, držet dozorci u hrdla zubatý vršek otevřené konzervy s nakládanými rajčaty a zeptat se ho, jestli někdy viděl, jakou to dělá pěnu a bubliny, když se člověk snaží křičet dírou v krku. Tak jsem se dostal ke knihám. Tím, že jsem ze sebe dělal to nejhorší, co ty dozorce kdy potkalo. Tak to na tomhle světě funguje, chlapče. Když jsi zlý jen trochu, tak tě zmlátí a potrestají. Ale když jsi příšerně zlý, tak před tebou co? S úctou a obdivem couvají. Totéž platí o krádežích. Když krást, tak ve velkém. Chlap, který ukradne chleba, aby měli děti co jíst, skončí se spoustou dalších na řetězu někde v lomu. Ale když se do toho pustíš ve velkém, a tím myslím opravdu ve velkém, tak tě budou vynášet do  nebes  a napodobovat jako všechny ty Rockefellery, Morgany a Carnegie tohohle světa. Muži jako oni pochopitelně neporušují žádné zákony. Oni zákony vytvářejí, takže se pak jejich krádežím říká "podnikání" a "svět velkých financí". Kdepak, pokud chceš krást nebo páchat zlo, musíš to dělat ve velkém, aby sis zjednal úctu." Zasmál se. "Jedna věc ale jistá. Tím, že budeš číst tenhle škvár o Ringo Kidovi, si moc velkou úctu nezískáš."

22.09.2012 15:25:18

Dobrá detektivka ze svérázného prostředí. Nepřekypuje napětím ani lacinými efekty, o to je věrohodnější.
    Zajímavým počtením jsou služební rozhovory mezi slušným a klidným inspektorem Alvarezem a jeho arogantním, přemoudřelým a ironizujícím šéfem Salasem, který s oblibou udílí knížecí rady.

22.09.2012 15:19:35

     White se pohrdlivě zeptal: "Vy si myslíte, že jsem toho páprdu zabil já?"
     "Je to možné."
     "To je možné asi tak, jako je možný poctivý politik. Mazi devátou a desátou jsem byl tady v restauraci. Maso bylo tak tvrdé, že jsem jej vrátil se vzkazem, ať si s ním kuchař podrazí boty..."

22.09.2012 15:15:48

     Jeho mysl, vždy otevřená vzpomínkám na mládí, se začínala povznášet k hlubokomyslným úvahám. Napadlo jej, že skutečnou lidskou spokojenost je nutno hledat v sepětí s půdou a nekonečným cyklem, do něhož náleží. Moderní život, který tolik lidí vyrval z lůna přírody, nás však přesvědčuje, že štěstí tkví v hromadění stále dalšího a dalšího majetku, takže lidé ani nechápou, z čeho pramení jejich narůstající nespokojenost...

22.09.2012 14:17:51

     Davina nebyla nikdy zvyklá při nakupování moc šetřit, ovšem ve srovnání s Rachel byla učiněná držgrešle. Rachel se do života v luxusu vrhla s nadšením, které bralo dech a vyprazdňovalo peněženku. A když se pokusil výdaje omezit, dala mu typicky ženským jemným způsobem najevo, že jeho radosti jsou závislé na těch jejích...

22.09.2012 14:13:11

     Když Field usrkl drsného vína, po jehož doušku by každý znalec hledal plivátko, pocítil k těm dvěma náhlý příval emocí, které neměly daleko k lásce. Prožili spolu těžké, někdy přímo hrozné časy a jejich životní zkušenosti je naučily, že jedinou jistotou, a tudíž nejvzácnějším na světě je rodina. Když mu proto říkají, že patří do rodiny, nabízejí mu ten největší dar, jaký vůbec mohou dát. Kolik lidí by tohle dokázalo?

05.09.2012 15:52:59

 ...."To, že se mi ten žebrák připletl do cesty, mělo nám připomenout, jak jsme vlastně šťastní," vysvětloval Čikarovi, když se choulili u hibači v promrzlém pokojíku hostince, v němž bydleli.
     "Víš," pokračoval, "někteří lidé prožijí třeba celý život bez toho, aby si uvědomili, která cesta je ta správná. Chvilku je bičuje vítr z jedné strany, pak zase z druhé, a nikdy doopravdy nepoznají, kam vlastně směřují. Právě to je z velké části úděl obyčejných lidí - těch, kteří si osud nemohou zvolit. Pro ty z nás, kteří se zrodí jako samurajové, znamená život něco jiného. My víme, co je to cesta povinnosti, a následujeme ji bez pochybností."
     Vstal, aby se podíval z okna, a pokračoval.
     "Ale dokonce ani to nemusí být  snadné, protože někdy nás mohou zaskočit nepřekonatelné překážky. Takovým musí čelit třeba ten slepý žebrák. Možná měl taky svůj tajný sen, že vykoná pomstu na nějakém tyranovi. Možná měl právo na své straně, tak jako teď my, ale nic s tím nemohl udělat. Proto říkám, že jsme vlastně šťastní - my víme, co je třeba udělat, a jsme schopni to uskutečnit!"
     Čikarovi při otcových slovech úplně zářily oči a už se chystal něco odpovědět, když tu se Óiši náhle zarazil a nahnul se, aby se pozorněji podíval z okna...
 
 
 
 
    

25.08.2012 16:12:56

...O rychlost tu jde. Abstrahovat od urgentního a nekonečného doplňování, od způsobu, jímž se data rozplývají na jednom konci série a zároveň formují na druhém. O to jde, o tu energii, budoucnost. Nejsme ani tak svědky proudění informací jako dokonalého spektáklu, podívané, kdy se z informací stává cosi posvátného, rituálně nečitelného. Malé monitory v kanceláři, domově a limuzíně se stávají formou modloslužebnictví, něčím, před čím se v úžasu mohou srocovat davy...

25.08.2012 16:07:10

     "Protože čas je dnes podnikovým aktivem. Náleží systému volného trhu. Přítomnost se hledá stále obtížněji.Je ze světa vysávána, aby udělala místo budoucnosti nekontrolovaných trhů a obrovskému investičnímu potenciálu. Budoucnost nabývá naléhavosti. Proto se stane něco velice brzy, možná už dnes", prohodil a potutelně pohlédl do jejích dlaní. "Aby se napravilo zrychlování času. Aby se příroda vrátila do normálu, tedy alespoň víceméně".

13.07.2012 15:23:51

     Ale během věků se vzpomínky stále více mátly, lidstvo už se podobá starci, ten si zaměnil duši s tělem a pošetile uvěřil, že může vstoupit do ráje ještě zaživa, že jej zbuduje na Zemi. Staví tedy velkolepá díla, pokořuje přírodu, rzbíjí hmotu, vyrábí a užívá drogy, dovolí a omluví si každý čin, odpustí si každou proradnost, vecpe se do každého lůžka, kde se naděje rozkoše, řítí se od zážitku k zážitku, od zábavy k zábavě, už ani nemá čas se zastavit, aby se zeptal, k čemu to vše činí, k jakému ráji to vlastně směřuje.
     Ve skutečnosti nepřibližuje ráj, přibližuje apokalypsu.
     Lidstvo zestárlo, ale nestalo se moudrým, anebo už překročilo věk moudrosti a vstoupilo do věku pošetilosti. 

13.07.2012 15:15:44

     Ale už když mi předčítal, jak člověk sám sebe zbožnil a tím sešel z cesty, napadlo mě, že člověk se může chovat zpupně, když nejen zbožní své já a prohlásí se za výkvět hmoty a života, ale také když seběvědomě uvěří, že správně pochopil nepochopitelné a vyjádřil nevyjádřitelné, když vymýšlí neomylná dogmata a rozumem, který chce věřit, se sápe do prostor, před nimiž by měl leda sklopit zrak a stanout v tichosti. Mohli bychom dlouze vyprávět o tom, kdy a kde se přihodil onen osudný posun (přihodil-li se vůbec), z něhož se zrodil zpupný duch naší doby, a také se přít o to, kam až bychom se měli vrátit, abychom jej napravili, ale jaký smysl by měl takový spor, když v životě člověka stejně jako lidstva není návratu?         

13.07.2012 15:05:51

     Také jsem se těšil na knihy, které přečtu. Četl jsem je ve všech volných chvílích: v tramvaji, v čekárně u doktora, ve vlaku i při jídle. Soukal jsem do sebe takové množství příběhů a dějů, že se mi začaly prolínat, často jsem nevěděl, kam který patří. Těšilo mě žít, tak jsem spěchal od jednoho zážitku ke druhému, až jsem se podobal náruživému jedlíkovi, který ze samé chtivosti nedokáže vychutnat, co právě jí. A nepil jem ani nekouřil z nějakého puritánství, ale ze strachu, abych neotupil ostrost svého vnímání a tak se připravil o nějaký zážitek, o možné setkání.