Detail uživatele Aschira:
||
Profil uživatele
||
Statistiky
||
Aktivity
||
Knihotéka
||
|| Doporučované knihy || Oblíbené knihy || Oblíbení autoři || Úryvky z knih ||
|| Hodnocení || Komentáře || Přátelé || Vytvořil ||
|| Doporučované knihy || Oblíbené knihy || Oblíbení autoři || Úryvky z knih ||
|| Hodnocení || Komentáře || Přátelé || Vytvořil ||
Kniha
Datum
Úryvek
25.03.2010 12:28:11
MELOUNOVÉ SLUNCE
Probudil jsem se dřív než Pauline a natáhl si montérky. Oknem dopadl do místnosti srpek šedého slunce a ležel tiše na podlaze. Přešel jsem k němu a vstoupil do něj, a pak jsem měl nohu šedou.
Vyhlédl jsem z okna přes pole, borový les a město k Zapomenutým podnikům. Všechno tonulo v šedi: krávy pasoucí se na lukách, střechy srubů, vysoké štětovnice v Zapomenutých podnicích, to všechno vypadalo jako prach. Ba i vzduch byl šedý.
U nás se děje se sluncem zajímavá věc: každý den svítí jinou barvou. Nikdo neví, proč tomu tak je, dokonce ani Charley. Pěstujeme melouny v různých barvách, jak nejlépe umíme.
Děláme to takhle: ze semen šedých melounů, sklizených za šedého dne a za šedého dne opět zasazených, vyrostou další šedé melouny.
Je to skutečně jednoduché. Barvy dnů a melounů následují takhle:
Pondělí: červené melouny.
Úterý: zlaté melouny.
Středa: šedé melouny.
Čtvrtek: černé, bezzvuké melouny.
Pátek: bílé melouny.
Sobota: modré melouny.
Neděle: hnědé melouny.
Probudil jsem se dřív než Pauline a natáhl si montérky. Oknem dopadl do místnosti srpek šedého slunce a ležel tiše na podlaze. Přešel jsem k němu a vstoupil do něj, a pak jsem měl nohu šedou.
Vyhlédl jsem z okna přes pole, borový les a město k Zapomenutým podnikům. Všechno tonulo v šedi: krávy pasoucí se na lukách, střechy srubů, vysoké štětovnice v Zapomenutých podnicích, to všechno vypadalo jako prach. Ba i vzduch byl šedý.
U nás se děje se sluncem zajímavá věc: každý den svítí jinou barvou. Nikdo neví, proč tomu tak je, dokonce ani Charley. Pěstujeme melouny v různých barvách, jak nejlépe umíme.
Děláme to takhle: ze semen šedých melounů, sklizených za šedého dne a za šedého dne opět zasazených, vyrostou další šedé melouny.
Je to skutečně jednoduché. Barvy dnů a melounů následují takhle:
Pondělí: červené melouny.
Úterý: zlaté melouny.
Středa: šedé melouny.
Čtvrtek: černé, bezzvuké melouny.
Pátek: bílé melouny.
Sobota: modré melouny.
Neděle: hnědé melouny.
25.03.2010 11:40:38
„Jak se máš?“ řekl medvídek Pú. „Vůbec se nemám“, řekl Ijáček posmutněle. „A
neměl jsem se už dlouho“.
neměl jsem se už dlouho“.
25.03.2010 11:36:59
Pú seděl jednou doma a počítal své hrnky s medem, když tu někdo zaklepal na dveře.
,,Čtrnáct,” řekl Pú. ,,Dále. Čtrnáct. Nebo patnáct? Aby do toho! Teď jsem se spletl.”
,,Nazdar, Pú,” řekl Králíček.
,,Nazdar, Králíčku. Čtrnáct, ano?”
,,Čeho?”
,,Mých hrnků s medem, které jsem právě počítal.”
,,Ano, čtrnáct, správně.”
,,Víš to jistě?”
,,Ne,” řekl Králíček. ,,Záleží na tom?”
,,Rád bych to věděl,” řekl Pú skromně. ,,Abych si mohl říci: ,Mám ještě čtrnáct hrnků medu!' Nebo taky patnáct, jak se to vezme. Dělá to člověku dobře.”
(,,Tak řekněme šestnáct,”řekl Králíček. - str. 120)
,,Čtrnáct,” řekl Pú. ,,Dále. Čtrnáct. Nebo patnáct? Aby do toho! Teď jsem se spletl.”
,,Nazdar, Pú,” řekl Králíček.
,,Nazdar, Králíčku. Čtrnáct, ano?”
,,Čeho?”
,,Mých hrnků s medem, které jsem právě počítal.”
,,Ano, čtrnáct, správně.”
,,Víš to jistě?”
,,Ne,” řekl Králíček. ,,Záleží na tom?”
,,Rád bych to věděl,” řekl Pú skromně. ,,Abych si mohl říci: ,Mám ještě čtrnáct hrnků medu!' Nebo taky patnáct, jak se to vezme. Dělá to člověku dobře.”
(,,Tak řekněme šestnáct,”řekl Králíček. - str. 120)
25.03.2010 11:31:54
V jedenáct dopoledne si Pú vždycky dával něco menšího, a proto se s radostí díval, jak Králíček chystá talířky a džbánky; a když se Králíček zeptal: ,,Chceš k chlebu med nebo kondenzované mléko?”, byl tak vzrušen, že řekl: ,,Obojí,” a pak, aby nevypadal tak chamtivě, dodal: ,,Ale s chlebem se neobtěžuj, prosím.” (str. 18)
25.03.2010 11:24:40
Villon: Já u pramene jsem
François Villon, 1458
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.
Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem se minu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám;
dím "dobrý večer", jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání;
bohatství čekám, ničí nejsem pán;
mám vše, co chci - nic, na čem srdce lpí-
srdečně přijat, každým odmítán.
K věcem, jichž neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a "labuť černá je jak havran" dí;
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
mně jedno, jsem-li šalbě vepsí dán;
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.
Ó kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat, kdo bráti smí,
Srdečně přijat, každým odmítán.
François Villon, 1458
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.
Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem se minu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám;
dím "dobrý večer", jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání;
bohatství čekám, ničí nejsem pán;
mám vše, co chci - nic, na čem srdce lpí-
srdečně přijat, každým odmítán.
K věcem, jichž neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a "labuť černá je jak havran" dí;
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
mně jedno, jsem-li šalbě vepsí dán;
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.
Ó kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat, kdo bráti smí,
Srdečně přijat, každým odmítán.