Detail uživatele Ircany:

05.02.2010 03:44:45

A pak všechno probíhalo při starém: Samantha pomáhala doktorovi v ordinaci a doprovázela ho na návštěvy k pacientům. Nikdy se ji však nezeptal na školu, nikdy se nezajímal o její nové přátele, o to, kde bydlí a jak studuje. Joshua Masefield zůstával  stejně uzavřený jako dřív.
A to byl důvod,  proč tolik užasla, když dva týdny před Štědrým dnem zaklepal v sobotu pozdě večer na jeji dveře a požádal ji o laskavost.

05.02.2010 02:48:23

Možná ani ten chlap před mým domem mě tehdy ve třinácti nechtěl zprznit. Možná mě chtěl milovat. Možná jen toužil po lásce nevinný jak děvčátko. Možná jsem mu všechny ty roky křivdila. Chtěla bych ho najít a mluvit s ním. Hrozně ráda bych věděla, jak to tehdy myslel. Chtěla bych se mu omluvit. Teprve tedˇ mu rozumím. Chtěla bych ho najít a pohladit. Obejmout ho, ale asi by mě už nechtěl. Už toho moc vím. Ten chlápek nechtěl realitu, chtěl sen, potřeboval ošahat dívčí pel, dotknou se ho aby se nezbláznil. Ne on mě, ale ja jemu ublížila, neubylo by mě, kdybych ho nechala si šáhnout. Mohla jsem mu dát naději tak jak tedˇSindre mě. Možná už je mrtvej, už ho nikdy nepotkám.

05.02.2010 00:44:06

,,Nic neodhalí povahu člověka tolik jako přípravy na sebevraždu."
,,Tomu domu skutečně obětoval všechno."
,,Ano. Nakonec i svou rodinu."
Je třeba zůstat věcný. Ilmuth nás podezíravě pozoruje.
,,Tedˇ tu kazetu pojede předat."
Dohlédni na to. Samozřejmě se hlavně věnuj Jarmile."
Oba víme, že ono samozřejmě  je určeno Ilmuth.
Sebevrahy přece neděláme.
,,Budˇs ní co nejvíc," žádá mě Hachamel.