Detail uživatele Han:

28.11.2013 15:24:52

Šel za otcem k oknu a také pohlédl dolů na potemnělé údolí Pen Cuckoo. Viděl strohou krajinu,tvrdou pod chuchvalci zimní mlhy. Holé stromy zdravě spaly, pole zimou oněměla, několik kamenných stavení s povzbudivými signály modrého kouře, to bylo to jediné, co v celém údolí jevilo známky života.

08.09.2013 16:18:21

Paní Bainová-Porterová měla hluboký,zvučný hlas ženy z vyšších vrstev,hlas vytrénovaný k zastrašování římských otroků nebo k tomu,aby zněl přes celé hřiště pozemního hokeje i při mohutné vichřici...

07.07.2010 06:40:17

...občas se mi stane, že se rozložím, a na to má již několik osvědčených receptů. Znovu se objevit, opakovat si-je mi dobře. Radovat se z malých věcí. Udělat dobrou věc. Nejlépe pro svého nejbližšího, známého, nebo i cizího člověka. Pokud není nikdo po ruce, tak aspoň zvednout telefon a zavolat někomu, komu to pomůže...

02.06.2010 07:13:30

Proč je tak těžké myslet na smrt? Protože většina z nás se pohybuje po světě jakoby ve spánku. Ve skutečnosti nevnímáme naplno, protože napůl spíme a automaticky provádíme to, o čem si myslíme, že dělat musíme. Tváří v tvář smrti se to změní ? Ano. Odhodíš zbytečnou zátěž a soustředíš se na to podstatné. Když si uvědomíš, že zemřeš, díváš se na svět úplně jinak. Až se naučíš, jak zemřít, naučíš se žít.

01.05.2010 08:17:48

"Ovšem, nejradši mám," pokračovala, "když s ledovým klidem koukáš z okna a tvoje sny se snášejí jako vločky sněhu. Na skráních áš jinovatku a v duši...,jak bych to řekla? V duši ,máš důstojnost mrazu, hudbu vichřice ze severu a s havraním chladem sleduješ, jak plyne čas!" (Zápisky milencovy)

27.04.2010 11:45:33

PORNOHEREC VYPRAVUJE          erotická povídka.
Programátorka Anička, to byla výborná herečka! V kolektivu velmi oblíbená, taky jsem s ní rád pracoval. Naposledy jsme spolu točili v jedné stodole, náročná skupinová práce. Pak jsme šli na večeři a semleli páté přes deváté.Dozvěděli jsme se, že programátorka Anička je vystudovaná chovatelka koní a že stále pilně rajtuje. Říkala, že koně prostě miluje.Objednali jsme si jídlo, a tak přišla řeč na chutě. Anička sdělila, že je vegetariánka, má ale ráda i ryby a další vodní tvory. Pak se jemně zarděla a prozradila, že vrcholnou laskominou jsou pro ni koňské žlázy. "Koňské koule?" podivil jsem se. "No jo, osmažené koňské vejce, to je pochoutka. Pěkně čerstvé, vždycky se na kastrace těšíme!" "Kastrace?" vyjekli jsme. "Ten kůň to přežije! A když začne jančit, tak co s ním? Vykastrovat! A hned za tepla omýt, odblanit a osmažit." Od té doby pohlížíme na programátorku Aničku ostražitěji. Co vám budu lhát, já už s ní nemůžu dělat !

28.03.2010 15:57:26

Musela se naučit riskovat. Neměla tytéž výhody jako ukřižovaný před ní-který jako syn Boží znal své poslání. Nikdy se nezmýlil. Nepoznal lidskou lásku, jen lásku k Otci. Nemusel dělat nic jiného, než ukazovat svou moudrost a znovu vést lidstvo cestou k nebi. Že by to bylo jenom tohle?.....Znovu se zadívala na Ježíše a poprvé za celý život se mu cítila bližší,možná tam na kříži byl osamělý člověk plný strachu, který čelil smrti a ptal se:"Bože, Bože, proč jsi mne opustil?" Jestliže to řekl, pak ani on neměl jistotu o svých krocích. Vsadil vše-tím, že se jako všichni lidé pohroužil do Temné noci u vědomí, že odpověď najde až na konci celé své pouti. I on se musel pln úzkosti v životě rozhodovat, opustit otce a matku, své městečko, aby se vydal hledat tajemství lidí, mystéria Zákona.

29.01.2010 11:12:57

Chtělo se mi dát nahlas do pláče, ale to jsem nemohl.Na to jsem už byl trochu moc starý, na to už jsem toho v životě viděl trochu moc.                      Některé smutky jsou totiž takového druhu, že se nad nimi brečet nedá. Takového druhu, že je v životě nikomu nevysvětlíte, takového druhu, že je ani nikdo nepochopí. Jsou to smutky, které se nedají převést už v nic jiného a jen se lidem tiše hromadí v duších jako sníh za bezvětrné noci.                         Když jsem býval mladší, pokoušel jsem se občas takový smutek projevit a převést ve slova. Ať jsem však hledal sebevíc, stejně se mi můj smutek nepodařilo nikomu sdělit, dokonce ani sobě samému ne, a když sem si to uvědomil, nadobro jsem těch pokusů nechal. Uzavřel jsem svoje slova, uzamkl jsem svoji duši. Ty opravdu nejhlubší smutky jsou totiž takové, že je nejde změnit ani na slzy...
 

17.01.2010 10:52:15

Život spisovatele je naprosté peklo v porovnání se životem obchodníka.Spisovatel se musí přinutit pracovat.Musí si vytyčit vlastní pracovní dobu, a pokud nesedí za stolem u psacího stroje, nikdo ho za to nepeskuje.Pokud píše beletrii, žije ve světě strachu. Každý nový den si žádá nové myšlenky a on si nemůže být jistý, zda k němu přiletí...