Detail uživatele Luciaaasek:

19.07.2010 22:20:22

19.07.2010 22:14:21

Bozi mi dali téměř všecko. Měl jsem génia, proslulé jméno, vysoké společenské postavení, slávu, lesk a intelektuální odvahu; učinil jsem umění filosofií, filosofii uměním; naučil jsem lidi jinak myslet a dal jsem věcem jiné barvy; vše, co jsem řekl nebo učinil, uvádělo lidi v úžas; vzal jsem drama - nejobjektivnější formu, již umění zná - a udělal jsem z něj osobní druh, jakým je lyrická báseň, sonet; zároveň jsem rozšířil jeho oblast a obohatil jsem jej v charakteristice; drama, román, verš, báseň v próze, vybroušený dialog skutečnosti i fantastický - vše, čeho jsem se dotknul, jsem učinil krásnějším, oděl jsem novým rouchem krásy; pravdě samé jsem dal pravdu i klam jako její vlastní říši a ukázal jsem, že klam i pravda jsou jen a jen intelektuálními tvary bytí. Zacházel jsem s uměním jako s nejvyššá skutečností; s životem jen jako s větví poezie. Probudil jsem fantazii svého století tak, že kolem mne vytvořila mýty a legendy. Shrnul jsem všecky filsofické systémy v jednu větu, celý život v jediný epigram. K tomu jsem měl ještě mnoho jiného. Ale nechal jsem se svést trvalým kouzlem bezduchého, smyslného blaha. Bavilo mě být flaneurem, dandym, módním lvem. Obklopil jsem se malými povahami a nízkými tvory. Stal jsem se marnotratníkem vlastního génia a promrhat věčné mládí mi působilo zvláštní potěšení. Unaven chodit výšemi, sestoupil jsem z vlastní vůle dolů do hloubi za novými vzruchy. Čím mi byl paradox v říši myšlení, tím se mi stala perveze v oblasti vášně. Nakonec byl chtíč nemocí či šílenstvím či obojím. Život jiných neznamenal mi pranic. Ukájel jsem svou žádost, kdy se mi líbilo, a postupoval jsem bezohledně. Zapomněl jsem, že každý malý výkon všedního dne povahu vytváří nebo přetváři, a že je tudíž nutno to, co jsme činili ve skrytu pokoje, křičet jednou nahlas ze střechy. Pozbyl jsem vlády nad sebou samým. Nebyl jsem už kormidelníkem své duše a nevěděl jsem o tom. Nechal jsem se ovládat rozkoší.

24.05.2010 17:58:42

"U nás ale proti chiromantii nesmíte mluvit, lady Windermereová, to je to jediné, co se před Arturem nesmí zlehčovat. Chiromantii bere opravdu vážně."
"Ale snad nechcete říci, Sibylo, že v ni věří?"
"Jen se ho zeptejte, lady Windermereová, zrovna sem jde." Lord Artur k nim skutečně přicházel přes zahradu; v ruce nesl velikou kytici žlutých růží a kolem něho tančily obě jeho děti.
"Lorde Arture?"
"Ano, lady Windermereová?"
"Doufám, že mi nechcete namlouvat, že věříte v chiromantii?"
"Ovšemže v ní věřím," řekl s úsměvem mladý muž.
"Ale proč?"
"Protože jí vděčím za všechno své životní štěstí," zašeptal, usedaje do proutěného křesla.
 

24.05.2010 17:53:59

"Mylorde," pravil, "vím, že v této zemi se nezcizitelnost majetku mrtvé ruky vztahuje stejně na šperky jako na pozemky, a je mi zcela jasno, že tyto klenoty jsou nebo by měly být dědičným majetkem vaší rodiny. Musím vás tudíž požádat, abyste si je odvezl do Londýna a považoval je prostě za část svého vlastnictví, jež se k vám vrátila za jistých zvláštních okolností. Co se týče mé dcery, za je ještě zatím pouhé děcko a zatím se, bohudík, pramálo zajímá a takovéhle náležitosti zbytečného přepychu. Kromě toho jsem se dozvěděl od své choti, která, musím říci, nemálo rozumí umění - vždyť měla to štěstí, že jako děvče strávila několik zim v Bostonu - že tyto skvosty mají velikou hodnotu peněžní a při prodeji že by dosáhly vysoké ceny. Jistě pochopíte, lorde Canterville, že za těchto okolností nemohu připustit, aby ty klenoty zůstaly v majetku kteréhokoli člena mé rodiny; ostatně, všechny takovéhle daremné cetky a tretky, třebaže se hodí nebo nezbytně patří k důstojnosti britské aristokracie, by naprosto nebyly na místě u lidí, kteří byli vychováni v přísných, a věřím, že v nesmrtelných zásadách republikánské prostoty. Jen bych se snad měl zmínit, že Virginie si toužebně přeje, aby si směla ponechat tu skříňku, jako upomínku na vašeho nešťastného, ale pobloudilého předka. Ježto skříňka je nesmírně stará a proto také značně pochroumaná, nebude vám snad zatěžko žádosti mé dcery vyhovět. Já osobně, to přiznávám, zjišťuji se značným překvapením, že mé dítě projevuje zálibu ve všech projevech středověkosti a dovedu si to vysvětlit jen tím, že se Virginie narodila v jednom z vašich londýnských předměstí krátce potom, co se má choť vrátila z cesty do Athén.

24.05.2010 17:51:42

Eva se poprvé rozpláče z křečí hladu. Pšš, děvčátko. ještě několik okamžiků polospánku zjitřeného živým snem, snem prosluněným, nádherným a bolestným: je ve večerní toaletě, ve vlasech diadém, sedí u koncertního klavíru, před zraky desetitisíců posluchačů, a přitom - kupodivu - jako by měla křídla a létala, a vznáší se vysoko, vysoko na božských tónech Císařského klavírního koncertu kamsi vzhůru, kde ji čeká vysvobození. Náraz, zaskřípění brzd. Osvětim.

24.05.2010 17:49:30

"Tak vy nemáte svou vlast rád?" ptala se.
"Vždyť v ní žiji."
"Jen abyste ji tím spíš mohl kritizovat."
"A vy byste chtěla, abych si osvojil úsudek, který o ní má Evropa?" tázal se.
"Co ta o nás říká?"
"Že se Tartuffe vystěhoval do Anglie a otevřel si tam obchodní dům."
"To je od vás, Harry?"
"Věnuji to vám."
"To nemohu nikde říkat. Je to příliš pravdivé."
"Nemusíte se bát. Naši krajané se nikdy v žádném popisu nepoznají."
"Jsou praktičtí."
"Jsou spíš prohnaní než praktičtí. Když uzavírají bilanci, vyváží vždycky hloupost bohatstvím a neřest pokrytectvím."
"Přesto jsme vykonali veliké věci."
"Veliké věci nám byly vloženy na bedra, Gladys."
"Ale my jsme nesli jejich břímě."
"Jenom k burse."
Zavrtěla hlavou. "Já věřím v tento národ," zvolala.
"Představuje poslední zbytky podnikavců."
"Je v rozvoji."

"Mě víc okouzluje rozklad."
"Což umění?"
"To je choroba."
"Láska?"
"Iluze."
"Náboženství?"
"Módní náhražka víry."
"Jste skeptik."
"Nikdy! Skepticismus je počátkem důvěřivosti."
"Co tedy jste?"
"Definovat znamená omezovat."

24.05.2010 17:47:23

Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El-o-el-í-té-á : špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku patrem a na "-tři!" ťuká o zuby. Lo. Li. Ta.
Byla Lo, prostě Lo, každé ráno, kdy ve stoje a v jedné punčošce měřila metr pětapadesát. Lolou byla v kalhotách. Dolly jí říkali ve škole. Jako Dolores se podepisovala. V mém objetí byla však vždyky Lolitou.