14.11.2011 20:25:35
O jezdeckých sochách, zvláště o těch, které mají v sedle jezdce, existuje spousta pověstí. Tak například se říká, že v počtu a umístění koňských nohou je jistý kód. Když je ve vzduchu jedna noha, byl jezdec zraněn v boji, dvě nohy znamenají, že byl jezdec v boji zabit, tři nohy ve vzduchu říkají, že se jezdec cestou na bojiště ztratil, a čtyři nohy ve vzduchu jsou jasným znakem toho, že byl sochař velmi, ale opravdu velmi dobrý.
25.04.2011 09:28:59
V této těžké chvíli, možná nejosudovější chvíli v naší historii, zasílám do všech domovů svého lidu, jak zde, tak v zámoří, toto poselství, pronášené se stejnou hloubkou sympatií pro každého z vás, jako kdybych mohl překročit práh a mluvit s vámi osobně.
Během životů většiny z vás jsme již podruhé ve válce. Znovu a znovu jsme se snažili najít mírový způsob jak vyřešit rozpory mezi námi a těmi, kdo jsou nyní našimi nepřáteli. Bylo to však marné. Byli jsme donuceni ke konflïktu, protože jsme spolu se svými spojenci povinni bojovat proti principu, který by byl v případě vítězství ničivý pro každý civilizovaný světový řád.
Je to princip, který dovoluje určitému státu, aby v sobeckém úsilí o moc nedbal smluv, jimiž je vázán, ani svých slavnostních slibů a umožňuje mu použít sílu nebo hrozit silou suverenitě a nezávislosti jiných států. Takový princip, zbavený veškeré přetvářky, je určitě pouhou primitivní doktrínou, že právem je síla; kdyby se tento princip uplatňoval v celém světě, byla by ohrožena svoboda naší vlastní země a celého Britského společenství národů. Ale mnohem více než to - světové národy by žily ve strachu a rozplynuly by se veškeré naděje na dosažení míru a zajištění spravedlnosti a svobody mezi národy.
Toto je základní problém, s nímž jsme konfrontováni. V zájmu toho, co my sami považujeme za drahé, a v zájmu světového pořádku a míru je nemyslitelné, abychom odmítli zhostit se tohoto úkolu.
Z tohoto důležitého důvodu nyní vyzývám svůj lid doma a své národy v zámoří, aby si tuto záležitost vzali za svoji. Žádám je, aby v této době těžké zkoušky zůstali klidní, pevní a jednotní. Naše úloha bude obtížná. Je možné, že nás čekají těžké dny a že válka již nebude omezena na bitevní pole. Můžeme však udělat pouze to, co považujeme za správné, a pokorně vložit naši věc do Božích rukou. Jestliže tomu zůstaneme každý a všichni věrni, připraveni k jakékoli službě nebo oběti, kterou bude nutno přinést, pak s Boží pomocí zvítězíme.
Bůh nám žehnej a všechny nás zachovej.
17.04.2011 20:59:05
Gustýna spí v prastaré železné posteli, jejíž pera a matrace se během let jemně a laskavě přizpůsobila jejímu tělu a vytvořila více než velkorysý důlek. Dno tohoto visutého lože je nad podlahou udržováno hustou výstelkou zažloutlých laciných romantických románů toho druhu, v němž slovo "šněrovačka" působí zcela přirozeně. Zemřela by, kdyby zjistila, že na to někdo přišel, ale možná by zemřel ten, kdo na to přišel, kdyby Gustýna přišla na to, že na to přišel.
12.02.2011 14:26:35
Bylo tak lehké sklouznout k malým neúmyslným krutostem páchaným jen z toho důvodu, že vy máte moc a ti ostatní ne, bylo příliš snadné říci si, že na ostatních lidech příliš nezáleží, jednoduše dojít k závěru, že dělení věcí na dobré a zlé pro vás neplatí.
30.01.2011 15:33:41
Armanskij si vzpomněl na slova Holgera Palmgrena, který mu ji poslal. Každý by měl dostat šanci. Přemýšlel o své vlastní muslimské výchově, kdy se naučil, že jeho povinností před Bohem je pomáhat potřebným. V Boha samozřejmě nevěřil a v mešitě nebyl od pubertálních let, ale Lisbeth Salanderovou považoval za člověka potřebného velké pomoci a podpory. V minulých desetiletích takovýchto skutků příliš nevykonal.
30.01.2011 10:59:13
Tenhle muž byl chytrý tím zvláštním, nepřítomným způsobem. Nejen že dokázal namalovat portrét, který vás sledoval, kamkoli jste se pohnuli v místnosti, ale pak s vámi šel ještě domů a umyl za vás nádobí. Někteří lidé mají neobyčejnou sebedůvěru, protože jsou hloupí. Leonardo vypadal jako někdo, kdo má spoustu sebedůvěry proto, že ještě nikdy nenašel důvod, proč ji nemít. Spokojeně by vykročil ze střechy vysoké budovy v onom šťastném stavu mysli člověka, který je rozhodnut vypořádat se s otázkou přitažlivosti země, až na ni narazí. A možná by to i dokázal.
25.11.2010 18:31:36
Major byl idealista... Když byl chlapec, četl knihy o velkých vojenských taženích, navštěvoval muzea a tam si s pýchou prohlížel obrazy velkých bitev, jezdeckých útoků a jiných událostí. Byl to pro něj velký šok, když se pak sám stal účastníkem podobných událostí a zjistil, že malíři zřejmě po vzájemné dohodě vynechávají střeva. Možná, že je dost dobře neuměli.
09.11.2010 17:37:17
Smrť našel Nákazu ve špitálu v Čalamádosu. Nákaza miloval špitály. Tam se pro něj vždycky nějaká ta práce našla.
V tomto okamžiku se právě pokoušel strhnout ceduli s nápisem "Myjte si pečlivě ruce" pověšenou nad popraskaným umyvadlem. Zvedl hlavu.
"Jó, to seš ty?" řekl. "Mejdlo? Já jim ukážu mejdlo!"
28.10.2010 17:58:19
Slečna Zuzana chodila v černém, s čímž ředitelka školy nesouhlasila, ale s čímž nemohla nic dělat, protože černá... no... byla decentní barva. Slečna Zuzana byla mladá, ale vznášel se kolem ní zvláštní opar věků. Vlasy, světlé až do běla, s jediným černým pruhem vpravo nad čelem, nosila sčesány do pevného drdůlku v týle. Ani s tím ředitelka nesouhlasila, protože takový účes naznačoval sklony k Archaickým Metodám Výuky, jak říkala s jistotou někoho, kdo dokázal vyslovit na začátku slov velká písmena. Jediné, s čím si nedovolila nesouhlasit, byl způsob, jakým se Zuzana pohybovala, protože slečna Zuzana se pohybovala jako tygr.
12.10.2010 20:59:45
...Percy naopak natáhl ruku tak slavnostně, jako by Harryho dosud v životě neviděl, a pronesl: "Vítej, Harry. Moc rád tě vidím."
"Nazdar, Percy," opáčil Harry, který měl co dělat, aby se nerozesmál.
"Doufám, že se ti vede dobře," pokračoval nabubřele Percy a třásl mu rukou. Na Harryho to tak trochu působilo, jako by ho představovali starostovi.
"Docela dobře, díky -"
"Harry!" vykřikl Fred, odstrčil Percyho loktem a hluboce se uklonil. "Je prostě úžasný zase tě vidět, kamaráde -"
"Fantastický!" přidal se George, který zase odstrčil Freda a popadl Harryho za ruku. "Absolutně senzační."
Percy se zakabonil.
"Tak to už by stačilo," napomenula je paní Weasleyová.
"Mamko!" zahulákal Fred, jako by si jí teprve teď všiml, a popadl ji také za ruku. "Jak dokonale fantastické, že tě zas vidím -"
07.10.2010 17:04:47
Konečně na Bradavice začalo aspoň chabě svítit slunce. Všichni v hradu hleděli do budoucna s větší nadějí: od útoku na Justina a Skoro bezhlavého Nicka se nic dalšího nestalo a madame Pomfreyová oznámila, že mandragory v poslední době začaly být náladové a tajnůstkářské, takže dětství budou mít zanedlouho za sebou.
"Jakmile přestanou trpět trudovitostí, budeme je moci znovu přesadit," zaslechl ji Harry jednou odpoledne, když to vlídně vysvětlovala Filchovi. "A pak už nepotrvá dlouho, než je rozkrájíme a udusíme; už brzo budete mít paní Norrisovou zpátky."
05.10.2010 18:23:44
Rona našel Harry vzadu v knihovně, přeměřoval si tam svůj domácí úkol z dějin čar a kouzel. Profesor Binns jim totiž zadal pojednání na téma Středověké uskupení evropských kouzelníků, které mělo být tři stopy dlouhé.
"To snad není možné, ještě pořád mi chybí osm palců!" vztekal se Ron. Upustil pergamen, a ten se okamžitě stočil. "Hermiona už má čtyři stopy a sedm palců, a přitom píše písmenka jak blechy."
30.09.2010 19:26:14
"Možná je nemocný!" řekl Ron optimisticky.
"Možná dal výpověď," řekl Harry, "poněvadž zase nedostal místo učitele obrany proti černé magii!"
"Nebo ho možná vyhodili!" rozjařil se Ron. "Všichni ve škole ho přece nenávidí -"
"Nebo možná," ozval se ledový hlas přímo za jejich zády, "čeká na vysvětlení, proč jste vy dva nepřijeli školním vlakem."
26.09.2010 22:37:35
"Všichni chlapi na záď," nařídil Jack, a zatímco čekali, až se posádka shromáždí, Stephen si všiml, že se mu po tváři rozlévá úsměv - a že se upřímně snaží jej potlačit a vypadat přísně.
"Chlapi," řekl a s uspokojením se po nich rozhlédl. "To je Cacafuego, tam na návětrné straně, jak víte. Podívejte, někteří z vás nebyli moc nadšení, když jsme ji minule nechali odplout bez uctivého pozdravení. Ale teď, když máme nejlepší dělostřelectvo v celém loďstvu, no to už je jiná věc. Takže, pane Dillone, buďte tak laskav a nechte připravit loď k boji!"
Když začal mluvit, možná polovina Sofijanů se na něj dívala s uvolněným radostným vzrušením, možná čtvrtina s trochou obav a zbytek měl sklíčené tváře plné úzkosti. Ale vyrovnané štěstí, jež vyzařovalo z jejich kapitána a jeho poručíka, a spontánní nadšený jásot první poloviny posádky to nádherně změnily. Jak se pustili do vyklízení paluby, nebylo mezi nimi více než čtyři pět nešťastných obličejů - ostatní vypadali, jako když se chystají do lunaparku.
24.09.2010 17:17:47
Stephen poslal Cheslina dolů do kuchyně pro skalpely a doutníky, a když bezvládného Henryho Ellise zvedli nad palubu, zakýval s ním dvakrát či třikrát, tváří dolů a s vyplazeným jazykem, takže z něj vyteklo trochu vody. "Držte ho přesně takhle," řekl a pustil mu žilou těsně za ušima. "Pane Rickettsi, buďte tak hodný a zapalte mi tenhle doutník." A ta část lodní posádky, jež nebyla naplno zaměstnána opravováním vyklouzlého ráhna, opětovným napínáním plachet a jejich zdviháním, neustálým vyvažováním a kradmým pošilháváním po fregatě, zažívala nevyslovitelné uspokojení z pohledu na doktora Maturina, natahujícího do plic tabákový kouř a vyfukujícího chuchvalce dýmu do nosu pacienta. Zatímco pomocník držel Ellisova ústa a druhou nosní dírku zacpané, foukal kyselý dým do jeho plic a zároveň rozhoupával jeho zavěšené tělo tak, že útroby střídavě vykonávaly a povolovaly tlak na bránici. Zalapání po dechu, zakuckání, zuřivé vzedmutí plic, další oblak kouře, další a nepravidelnější vzdechy, kašlání. "Teď už ho můžete odvázat," řekl Stephen fascinovaným námořníkům. "je jasné, že je mu souzeno skončit na šibenici."