Detail uživatele elfos:

24.06.2012 10:21:10

Skoro každý všední den za mnou do redakce přicházejí lidé, starší i mladší, ale víc ti starší, a přinášejí k posudku své básně. A žádají, abych byl upřímný, nemilosrdně upřímný - ale běda, kdyby se mi jen veršík nelíbil, kdyby mi jen jeden jediný veršík nepřipadal nejlepší, běda, kdybych při čtení mlčel a neobdivoval talent a dílo. Běda mi, jestliže nevolám šťastně: "Toto je, vážený příteli, překvapivě nejpozoruhodnější ze všeho, co jsem kdy četl, a nejenom od vás!" - A tak skoro každý všední den je se mnou běda.
 

09.04.2012 10:04:24

“Haló, psí paničky,” káže hlas přírody, “pozor, pokud to vaše maličké je slepé a nanicovaté, pokud se to neumí samo bránit, ba ani se schovat nebo volat o pomoc, nesmíte se od toho ani hnout, to vám povídám; musíte hlídat, svým tělem je krýt, a kdyby se blížil někdo podezřelý, tedy hrr na něj a zadavte ho!”
Iris to vše brala strašně doopravdy, a když se přiblížil jeden podezřelý advokát, běžela ho zadávit a roztrhla mu nohavici; a když se blížil jeden spisovatel (však to byl Josef Kopta), chtěla ho také zadávit a kousla ho do nohy, a jedné ženské osobě roztrhala celé šaty, ba vrhala se útočně i na úřední osoby, jako je listonoš, popelář, elektrikář a ten pán od plynu. Krom toho ohrožovala množství veřejně činných osob, sápala se na jednoho poslance, měla jakési nedorozumění i se strážníkem, a dík své ostražitosti a bojovnosti uchránila svého jedináčka od všech úkladů, nepřátel a zloby světa.

28.03.2012 12:46:52

„Tohle je prapůvodní dubový les, Steve, nedotčený od dob, kdy celou zemi pokrývaly opadavé pralesy dubů, jasanů, bezů, jeřábů a hlohů...“
„A všech ostatních,“ řekl jsem s úsměvem. „Vzpomínám si, jak nám je táta vypočítával.“
„To je pravda, dělával to. A toho lesa je víc než tři čtvereční míle, které se táhnou odtud až kus za Grimley, Tři čtvereční míle původního, postglaciálního pralesa. Nedotčeného, nenarušeného tisíce let.“ Zmlkl, přísně se na mne podíval a dodal: „Bránícího se změně.“
 

12.02.2012 22:00:32

27.08.2011 15:10:45

Hodina smrákání byla asi odedávna hodinou dětských návratů. Je to tajuplná a krásná hodina. Zkuste se rozpomenout. Ulicemi projíždí první automobil s rozsvícenými reflektory, nebe šedne do modra, pod stromy cosi narůstá a kdesi na nebi je už uklizené, čistě zametené místo pro první hvězdu. A maminka řekla, ne abys byl venku až do tmy.

 

18.08.2011 21:38:27

Nákladní auto rozsypalo svůj náklad po celé šíři dálnice D5. Podle nákladního listu bylo auto naloženo vlnitým plechem, i když oba přítomní policisté tomu odmítali uvěřit.
„Já se vás naposled ptám, kde se tady vzaly všechny ty ryby?“ naklonil se seržant k řidiči.
„Už jsem vám to řekl. Spadly z nebe. Jednu chvíli jedu osmdesátkou, a vzápětí prásk! předním sklem mi proletí desetikilovej losos. Strhnu volant a nejdřív jsem dostal smyk na tomhle,“ ukázal na zbytky žraloka kladivouna, které se válely pod autem, „a pak jsem narazil do tohohle.“ Tohle byla deset metrů vysoká hromada ryb nejrůznějších velikostí a tvarů.
„Pil jste, pane řidiči?“ zeptal se seržant s neskrývanou nadějí.
„Jste na hlavu? Samozřejmě, že jsem nepil. Vy ty ryby přeci vidíte taky, ne?“
Policejní konstábl se opíral o služební auto a mluvil do mikrofonu vysílačky: „...vlnitého plechu a ryb, která blokuje jižní tah dé šestky asi osm set metrů za sjezdem číslo deset. Budeme muset v tomto směru uzavřít všechny tři jízdní pruhy. Jasně.“
Déšť zhoustl. Maličký pstruh, který jakýmsi zázrakem přežil pád, začal statečně plavat směrem k Birmingamu.

15.05.2011 23:05:56

.. verše na utonulou:
 
V dešti by promokla,
v mrazu by prostydla,
pod zemí by ji obklopila tma.
Bude-li však unášena proudem,
nebude cítit bolest v teplé jarní vodě,
až klesne na dno vln.
 
 

24.03.2011 13:50:58

Karel Toman
BŘEZEN



Na naší studni ráno hvízdal kos:
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.

Bože můj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v sněhu pamatuj.
 

10.01.2011 00:18:07

Jednoho slunečního dne jsem byl se psem na procházce v lese a vysoko nad listnatými korunami stromů jsem zaslechl křik hejna kanadských hus. Za normálních okolností by mi ten pohled a zvuk pozvedl náladu, tentokrát mě let ptáků přikoval na místo strachy. Trčel jsem tam jako trosečník, bezradný, třásl se po celém těle a poprvé jsem si plně uvědomil, že nejde jen o potíže plynoucí z náhlé abstinence, ale o vážnou nemoc, jejíž jméno jsem si konečně dokázal přiznat. Po celou cestu domů mi v hlavě trčel Baudelairův verš, který se vyloupl odněkud z dávné minulosti a už řadu dní dorážel na mé podvědomí: "Ucítil jsem závan křídel šílenství."
 

16.10.2010 17:06:07

Nejsem smutný černokněžník
Místo očí vykvetly mi měsíčky

Pomalu se vkrádám
do botníků

Spícím běžcům
kradu tkaničky
 

16.09.2010 19:12:49

Skřivanu nezbude ani chvilka na něco jiného než na zpěv. Musí vyzpívat celý krásný jarní den a každou jeho vteřinu, od rána až do noci. Vznáší se nahoře stále výš a výš. Až se mi zdálo, že zemřel v mracích. Vznesl se až k nim, vstoupil do nich a zmizel v nich. Jen jeho píseň stále ještě poletovala prostorem.

16.09.2010 19:09:32

Za dvacet let svého života jsem poznal, že život stojí za to, aby byl žit. V pětadvaceti letech jsem si uvědomil, že světlo a stín jsou jen lícem a rubem téže věci, že musí být stín i tam, kde svítí slunce. Dnes ve třiceti si myslím, že čím větší je naše radost, tím hlubší bude i náš zármutek. Čím větší je naše štěstí, tím hlubší bude i naše utrpení.
 

16.09.2010 19:05:20

Chceme-li se zbavit na tomto světě, v němž se tak těžko žije, všech útrap, jež činí život nesnesitelným, musíme se uchýlit do světa básní a obrazů. Nebo do světa hudby a sochařství. Neznamená to, že bychom musili sami umělecky tvořit. Stačí jen vnímat umění, a už v tom žije poesie a vznikají písně.
 

31.08.2010 21:35:24

Velký losos zvolal:
"Honem, Domhnalle, chop se mého světelného meče, visí tamhle na zdi. Budeš ho potřebovat."
A jen to řekl, rozletěly se dveře a do komnaty se přihnala ohyzdná babice se zuby jako šavle a drápy jako nože. Na hlavě se jí třpytila královská koruna a v patách jí běželo dvanáct černých koček, ale tak velikých, že se Domhnall lekl.
 

31.08.2010 21:02:42

"Vítej, milý princi," přivítal Briana francouzský král, "vítej a posaď se s námi, pojez a popij, jak je dobrým zvykem. My tady dělíme noc na tři díly. Jednu třetinu jíme a pijeme, druhou třetinu zpíváme a vyprávíme a třetí spíme do bílého rána. A teď je právě čas usednout ke stolu."